Ing. PETRA HORÁKOVÁ

,,Když se zavřou jedny dveře ke štěstí, otevřou se další.

Občas se na ty zavřené díváme tak dlouho, že si otevřených vůbec nevšimneme.“

Helen Kellerová

,,Hodná a poslušná holka.“ Ve škole jsem měla dobré známky, byla jsem ke všem milá a usměvavá a ve všech činnostech zodpovědná a samostatná.

Po gymnáziu jsem nastoupila na vysokou školu, během které jsem získávala zajímavé pracovní zkušenosti v zahraničí.

Po výšce jsem si našla super práci jako náborářka v IT firmě. V zaměstnání jsem brzo povýšila na manažerskou pozici a moje práce mě vždycky bavila a dávala mi smysl. V práci jsem byla úspěšná, naučila jsem se s klidem řešit různé situace, být oporou pro ostatní, zároveň jim dávat důvěru, delegovat práci a také brát to celé tak nějak s lehkostí a nadhledem.

Současně jsem měla po celou tu dobu hezký, dlouholetý vztah. S přítelem jsme hodně cestovali a trávili společný čas s přáteli.

No, jenže.

Celkem brzo po svatbě přišel rozvod. S mamkou jsme se kvůli tomu rozhádaly. A můj nový vztah byla jedna veliká emoční horská dráha.

Ze začátku jsem se v tom pěkně plácala. Vlastně mě ani moc nenapadlo říct si o pomoct, vždyť to přece všechno zvládnu sama. Vždycky jsem všechno zvládala sama. Pořád jsem si myslela, že to vlastně není zas tak špatné. Jenže jsem žila v iluzi a neuměla jsem se vůbec podívat sama do sebe. Bylo mi smutno, ale vůbec jsem se sama sebe nezeptala, proč je mi smutno? Kde má kořeny to, co se mi v životě děje? Co by mi pomohlo?

Až zpětně vidím, že jsem si to, jak se mám, tak trošku přestříkávala na růžovo. Moc jsem nezkoumala svoje pocity a asi se je snažila nějak potlačit. Vlastě ani nevím, byla jsem v proudu událostí, ale aktivně jsem se sebou nepracovala.

Celou tu dobu byla pro mě v mém životě kotvou má práce. Tam jsem si byla jistá, věděla jsem, co chci, a pracovala jsem ráda.

Po nějaké době, kdy se situace moc neměnila, jsem začala chodit na koučink, kde to všechno začalo dávat hlubší smysl. Začala jsem otevírat pro mě zcela překvapivé komnaty, o kterých jsem ani nevěděla nebo si myslela, že jsou vyřešené. 

Začala jsem chápat:

• Jaký vliv má mé dětství na to, co se mi aktuálně děje.
• Jaký vliv na mě má fakt, že jsem z rozvedené rodiny, kde jsme se ségrou vyrůstaly s mamkou samy a kde jsme neviděly mužský vzor.
• Proč mám v sobě pocity nedůležitosti, ohromné nejistoty, samoty, nepochopení atd.
• Proč mám pocit, že všechno musím zvládnout sama (a jsem na to dokonce pyšná, že všechno zvládám sama).

Ve chvíli, kdy jsem toto uviděla, jsem s tím mohla začít něco dělat. A tak jsem na sobě začala makat. 

Je to krásná cesta, občas bolavá, ale krásná. Nádherné je, že tady jsou lidi, kteří vás tím mohou provést a ukázat, že je z toho cesta ven. Práce na sobě mi dává ohromný smysl. Díky této práci posiluji svou spontánnost, otevřenost, akčnost, veselost, vnímavost, cílevědomost, přátelskost a zároveň se učím pracovat se svými stíny, které když přijímám, tak dávám prostor zářit mým pozitivním vlastnostem, čímž můžu inspirovat ostatní.

Pokud jste připraveni vykročit a začít dělat kroky, které vás postupně povedou ke šťastnějšímu a spokojenějšímu životu, jsem tady pro vás a ráda vám s tím pomohu.

Péťa