MARKÉTA HÁJKOVÁ

VZKAZ PRO VÁS

 Chceš být v životě doopravdy šťastná? Můžeš.

Chceš mít kolem sebe krásné vztahy? Není problém.

Chceš doma zažívat pohodu a klid? Jasně.

Chceš dělat práci snů? Skvělé!

Chceš mít harmonické partnerství? Jde to.

Chceš žít život, jaký ti dává smysl? Naprosto chápu.

Chceš mít v životě hojnost a peníze? Krásné.

Naprosto tě chápu. Není to jen pro vyvolené. Vše je tu i pro tebe a můžeš mít, cokoliv si jen přeješ, stačí odstranit své nefunkční nastavení, strachy, bloky, otevřít srdce a náruč a začít tvořit to, co si doopravdy přeješ.

Ne vždy jsem byla zdravě sebevědomá. Neuměla jsem říct svůj názor, vlastně ho ani neznala, protože mi všichni říkali, co a jak mám dělat. Nevěděla jsem, co vlastně chci, kdo jsem, proč tu jsem, co mi dává smysl a co mě baví. Bála jsem se být sama sebou, stále jsem se snažila vyhovět, abych byla přijata. Byla jsem doslova odpojená od sebe. Od svých potřeb, pocitů. Bála jsem se chtít víc. A proč?

Tady je můj příběh:

„Hlavně ať jsi v životě šťastná a spokojená. Musíš mít dobrou práci, manžela, děti, pěkný dům, dobré auto, vydělávat dost peněz, pak budeš šťastná.“ Aha. Rodiče a prarodiče měli vždycky pravdu, mysleli to dobře, tohle jsem si zapsala a vydala se na cestu za štěstím. Dosáhla jsem vlastně všeho, co je ke štěstí potřeba, ale šťastná a spokojená jsem nebyla.

Už jako malá holčička jsem byla hodná a poslušná. Musela jsem. Když jsem byla spontánní, svá, veselá, šťastná, taťka mě okřikl: „Netancuj, neposkakuj, nesměj se nahlas, moc vyčníváš, ostatní se na nás dívají.“ Mamka byla zase hrdá na to, jak mě má vycepovanou, a okolí dokonce oceňovalo, že poslouchám na slovo, stačil mamčin pohled. Musela jsem vyšlapovat, jinak by nepřišla láska od těch nejbližších, které jsem bezmezně a bezpodmínečně milovala, a toužila jsem po tom, aby úplně stejně milovali oni mě.

Když jsem se přece jen chtěla vymezit, říct svůj názor, přišel drsný náraz. Trest v podobě křiku, obviňování, urážení, shazování, výčitek, dusna nebo ignorace a mlčení. Žilo se mi v tom těžce, toužila jsem po lásce a přijetí, ale bezpečnější bylo poslouchat, vyšlapovat, odpojit se od svých pocitů, přání, názorů – odpojit se od sebe samé. Naopak jsem se naučila napojovat na okolí. Na pocity, přání, potřeby, nálady druhých, plnit jejich očekávání. Nebylo mi v tom dobře, ale pro tu malou holčičku se to zdálo jako jediná možná cesta. Takhle to bylo naopak bezpečné.

Zašlapané sebevědomí jsem si tehdy zvedala úspěchy na tanečním pódiu nebo tanečních soutěžích. Tam jsem zářit naopak měla. Tedy jen ve výkonu. Musela jsem se naučit pečlivě rozeznávat, kde a kdy zářit „musím“ a kde naopak „nesmím“. Stále jsem se kontrolovala, jestli to dělám správně, aby nepřišel trest a nepřijetí. Moje spontaneita už ani neexistovala. Zato jsem se bezpečně naučila potlačovat se, kontrolovat, bát, nevěřit si, vyšlapovat, poslouchat druhé, plnit očekávání druhých a vyhovovat.

Nebylo velkým překvapením, že jsem si našla manžela, který mnou také manipuloval. Před ním jsem měla několik fajn kluků, ale nikdy to nebylo ono. Něco tomu chybělo. Bezpečně jsem se cítila až v pro mě známém manipulativním prostředí, které jsem znala z dětství.

Narodili se nám kluci-dvojčata, vychovávala jsem ještě manželovy dcery-dvojčata z prvního manželství. Ve 25 letech jsem pečovala o čtyři děti, chodila do práce, starala se o velký dům se zahradou, plnila manželova přání, vyvářela a vyšlapovala.

Tak to už jsem měla být šťastná, ne?

Jenže já jsem byla naopak vyčerpaná, na pokraji sil, nešťastná, frustrovaná, zapadlá v roli matky, bez sebevědomí, sebehodnoty a odpojená od sebe. Bylo toho na mě hodně a pochvala a uznání, po kterých jsem tolik toužila, pořád nepřicházely. Tak jsem přidala. Vařila dvě teplé večeře denně, pekla koláče k snídani a našla si druhou práci. Spala jsem sotva pár hodin denně a zhroutila se. Tělo řeklo DOST! Na týden mi úplně vypovědělo a donutilo mě konečně se zastavit.

Tehdy jsem pochopila, že neexistuje univerzální návod, jak být šťastná, ale odpovědi na moje otázky musím najít u sebe. Uvnitř sebe. A tak jsem se vydala na cestu zpátky k sobě. Začala jsem se intenzivně zajímat o osobní růst, přečetla mraky knížek, začala poznávat samu sebe, napojovat se na sebe, navštěvovala semináře, psycholožku a zároveň jsem cítila, že mám před sebou ještě velký kus práce. Čím víc jsem se dávala dohromady, tím horší to doma bylo. Manžel zvyšoval manipulace a přidával agresivitu. Tím mi paradoxně odchod z manželství ulehčil.

Jenže ani tehdy se štěstí a spokojenost nekonaly. Naopak. Navíc přibyly strachy, výhrůžky, vydírání, urážky, stěhování, strach nedostatku peněz, z úvěrů a soudních tahanic. Tehdy to bylo moje absolutní dno, ale cítila jsem, že práce na sobě a osobní růst je ta správná cesta, která mi dává smysl. Vydala jsem se krůček po krůčku zpátky k sobě. Dnes vím, že s pomocí kouče bych svoji cestu k sobě ušla rychleji a pomohlo by mi držet se někoho nějaký čas za ruku. Tolik bych se neplácala v oběti, sebelítosti, zároveň ve výkonu, že všechno musím zvládnout sama a dokázat to i ostatním. Daleko dřív bych pochopila, že si sama tvořím to, co žiju, a svůj život nemůžu svalovat na exmanžela. Dnes jsem mu vděčná za to, co jsem s ním prožila. On byl pro mě doslova vysokoškolský učitel.

Už nejsem poslušná holčička. Mám se ráda. To pravé okolí mě přijímá takovou, jaká jsem, to nepravé nepřijímá a je to také v pořádku. Už se nepotřebuju zavděčit všem. Vím, kdo jsem, proč tu jsem, jsem si vědoma sama sebe, důvěřuji sobě, svým pocitům, potřebám a intuici. Umím říct ne, v lásce se vymezit i nejbližším, postavit sebe na první místo, respektovat se a být věrná sama sobě – svým potřebám a pocitům. Cítím se vnitřně klidná, spokojená, napojená na sebe. Jsem si vědoma svých silných a slabých stránek, přijímám je, vím, jaké je moje poslání a jaké ctím hodnoty.

To, k čemu jsem došla já, můžeš dokázat i ty a já ti na tvé cestě ráda pomůžu. Pomůžu ti na cestě ke spokojenému životu. Nezapomeň, to, co si přeješ, je tu pro tebe. Stačí si to vzít.

Rozhodni se a vykroč. Jen krok dopředu odstartuje změnu v oblasti tvého života, kde chceš něco změnit, posunout se.

Jsem tu pro tebe a s pochopením tě provedu.

Nesoudím, nehodnotím, neradím.

Jen nečekej „až“ . Až děti vyrostou, až zhubneš, až budeš vydělávat víc peněz, až se stane zázrak, až ti kartářka předpoví, až ti partner dovolí. Takhle ti život proteče mezi prsty. Začni tvořit život teď a tady. Ještě dnes. Jen ty sama jsi zodpovědná za to, co žiješ.

Co vysíláš, to přitahuješ. Tvůj dosavadní život je jen tvým zrcadlem, zrcadlem tvého vnitřního nastavení.

Jsem tu pro tebe, umím ti pomoct a ráda tě na tvé cestě provedu.

Když jsem to zvládla já, zvládneš to taky.

S láskou Markéta