Andrea Lungová

Z celého srdce vás vítám na mém profilu a jsem ráda, že jste tady.

Možná jste přišli ze zvědavosti, možná hledáte odpovědi a jen cítíte, že by ve vašem životě mohlo být něco jinak. 

Nemusíte to umět pojmenovat.

Ať už si s sebou nesete cokoliv, u mě nemusíte nic předstírat ani dokazovat. Můžete přijít přesně takoví, jací jste.

Chci, abyste měli prostor otevřeně mluvit o tom, co prožíváte, co vás tíží i po čem toužíte.

Ať už jste ve svém životě kdekoliv, přeji si, abyste se u mě cítili tak, že na to, co právě prožíváte, nemusíte být sami.

Někdy se v životě vzdálíme sami sobě.

Vím, jaké to je, dávat stále přednost potřebám druhých před těmi vlastními. Snažit se být silná, všechno zvládat, nikoho nezklamat a neustále dokazovat, že jsem dost dobrá. A přitom se sama sobě vzdalovat.

Dlouho jsem žila s pocitem, že když se budu ještě víc snažit, budu dokonalejší, výkonnější a budu tu pro všechny kolem sebe, získám přijetí a uznání, které mi chybělo. Čím víc jsem se ale snažila, tím víc jsem zapomínala sama na sebe.

Moje cesta nezačínala v dospělosti. Vyrůstala jsem v rodině, kde byl alkohol i násilí a kde se city příliš neprojevovaly. Ve škole jsem si prošla šikanou. Brzy jsem se proto naučila být silná, přizpůsobit se a své pocity raději schovat. Bála jsem se konfliktů a neuměla jsem říct ne, protože jsem nechtěla druhým ublížit a hlavně o ně přijít. A když už jsem se do konfliktu dostala, byla jsem cholerická, bránila jsem se a neuměla jsem to jinak.

Tyto vzorce jsem si nesla do života.

Ve vztazích jsem dokázala dlouho snášet věci, které mi ubližovaly. Zažila jsem manipulaci i vztah, ve kterém se střídalo přiblížení a odmítnutí. Čím více jsem se bála, že o druhého přijdu, tím více jsem ztrácela samu sebe. Přemýšlela jsem nad každým slovem a situací, hledala chybu především v sobě a neuměla si nastavit hranice. Čím víc mě druhý odmítal, tím víc jsem se snažila.

Všechno jsem chtěla zvládnout perfektně. Hodně jsem na sobě pracovala, cvičila, hlídala si svůj vzhled a vytvářela na sebe stále větší tlak. Navenek jsem působila jako člověk, který má vše pod kontrolou. Všechno, co mě trápilo, jsem na sobě nikdy nedala znát, byla jsem přesvědčená o tom, že já unesu hodně a že všechno zvládnu sama. Vždy jsem kvůli tomu potřebovala hodně času o samotě. Uvnitř sebe jsem však byla stále vyčerpanější, až moje tělo řeklo dost.

Přišly prekolapsové stavy. Později agorafobie, panické ataky a období, kdy pro mě začaly být problémem i věci, které druzí považují za samozřejmé. Dostala jsem se na dno, ze kterého mi trvalo více než dva roky dostat se zase zpátky. 

Pochopila jsem, že už nemohu celý život bojovat sama proti sobě. Začala jsem hledat souvislosti, vzdělávat se, pracovat na sobě a především se učit vnímat svoje vlastní potřeby. Postupně jsem pochopila, jak velkou roli v mém životě hrála nízká sebehodnota, strach z odmítnutí, nezdravé vztahové vzorce, chybějící hranice a neustálý tlak na výkon. Hledala jsem něco, kde pochopím, co se opravdu v mém životě děje, už jsem totiž věděla, že tohle všechno není v pořádku, ale potřebovala jsem tomu porozumět víc do hloubky a hlavně se s tím naučit pracovat a trvale to žít. 

Našla jsem knihu Cesta zpátky k sobě, díky které jsem začala vše chápat. Začala jsem chodit na osobní konzultace/koučinky, kde jsem na sobě pracovala se svou koučkou. Začalo mi to dávat tak velký smysl, že jsem se přihlásila do Školy koučů. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala.

Začala jsem se učit něco, co pro mě dříve nebylo vůbec samozřejmé. Naučit se říkat ne, aniž bych měla výčitky. Nastavit si hranice. Nepotřebovat souhlas všech kolem sebe. Přestat svoji hodnotu dokazovat výkonem.  A začít žít svůj život podle sebe, ne podle očekávání druhých. 

Postupně se začalo měnit nejen moje prožívání, ale i můj život a moje vztahy. Dnes už agorafobii a panické ataky nemám. Ale nezapomněla jsem na to, jaké to bylo, když jsem je měla. Stejně jako jsem nezapomněla na strach z opuštění, manipulaci, tlak na výkon, pocit, že nejsem dost dobrá, ani na chvíle, kdy jsem nevěděla kudy dál, a proto budu vždy rozumět druhým lidem, co mi říkají, když se trápí. 

Moje změna pro mě nezačala tím, že se změnili lidé kolem mě. Začala ve chvíli, kdy jsem se rozhodla změnit svůj vztah k sobě. A právě proto jsem se rozhodla stát se koučkou a pomáhat druhým lidem nalézt jejich štěstí.  

Budu vám naslouchat bez hodnocení, s pochopením a úctou. Budu vám oporou. Společně budeme hledat cestu, abyste znovu našli sílu, jistotu a radost ze života. Těším se na vás.

S láskou 

Andrea