Pokud si právě život neužíváte, ale přežíváte, neváhejte mi napsat, ráda vám pomůžu to klubko starostí rozmotat a zase se bláznivě smát od ucha k uchu.

Možná jste teď vyhořelí, bez energie, nešťastní, ztracení, bezradní, osamělí, bez radosti ze života, bez jasného směru nebo cíle s těžkým balvanem na srdci.

Ráda vás provedu obdobím, které je pro vás nejspíš plné strachů cokoliv udělat. Udělat změnu. Jenže beze změny se nikdy nic nezmění ani neposune.

Pojďte pro začátek změnit třeba jen to, že si přiznáte, že už dál nechcete přešlapovat na místě.

Zasloužíte si žít život podle svých představ a snů a já vám v prvních krůčkách pomůžu a podpořím vás.

Nebudu vás hodnotit, soudit ani radit, budu tu pro vás, věnovat se vám, naslouchat a vy to zvládnete.

Vyrůstala jsem v rodině, kde se negativita a nespokojený život rodičů ventilovaly křikem ven a obviňování a dusno byly na denním pořádku. U nás se vlastně buď křičelo, nebo mlčelo. Tím začaly destruktivní zápisy vzorců do mého podvědomí: „lásku a přijetí můžu mít, jen když poslouchám na slovo“, „láska přichází jen za určitých podmínek“, „pokud nepřijímám názor rodiče, přijde křik, trest, dusno“ nebo „pokud nemám stejný názor jako rodič, mám špatný názor“, „jsem tvůj rodič, já to vím nejlíp a myslím to s tebou dobře“. A to vše se stupňovalo do obrovské manipulace doplněné o život v dusnu, křiku a negativismu.

Uvnitř mě přitom byla veselá, energická, milá holčička se srdcem na dlani.

Nebylo tedy překvapením, že jsem si našla manžela podobného rodičům, který moji „školu života“ ještě povýšil o agresivitu. Jeho chování mi bylo z počátku blízké, byla jsem na něj zvyklá odmala a pokračovala jsem ve vnitřním přežívání. To mě však postupně dostalo na úplné dno. Tou dobou jsem už měla dvouletá dvojčátka a naplno se starala o manželovy dvojčata z prvního manželství. Záměrně „měla“, protože na výchovu čtyř dětí jsem byla sama. Naše partnerství i přes mou veškerou snahu nefungovalo a bortilo se jako domeček z karet, děti byly nervózní, ukřičené, agresivní, lhaly, nespolupracovaly, já vysílená, bez energie, bez života, vyčerpaná, zraněná, slabá, s pocity viny a absolutního selhání, zavřená ve „zlaté kleci“ daleko od sebe, blízkých a přátel.

Takhle jsem žít nechtěla. Už kvůli dětem ne, byly pro mě hnacím motorem. Chtěla jsem najít sebe, být zase v plné síle, chtěla jsem se mít ráda a žít. Chtěla jsem být skvělou mámou pro mé kluky, chtěla jsem být tou veselou holkou s pusou od ucha k uchu, chtěla jsem být spokojená v práci, v partnerství, cítit se pohodově doma, žít v klidu a harmonii a dělat věci, co mě těší a baví, obklopovat se lidmi, se kterými je mi dobře, cestovat a radovat se z každého dne.

Z posledních sil jsem si tehdy našla kouče a začala na sobě intenzivně pracovat. 

Postupně jsem našla tu Markétku, poznala ji, pochopila ji, uzdravila ji, odpustila jí a začala svůj život dávat do pořádku. Díky knize Negramotný rodič jsme s dětmi postupně vylaďovali naše vztahy a nastavení. Našemu manželství ale můj osobní růst vůbec neprospíval, a když naplno propukla agresivita manžela, jediné řešení bylo naše cesty rozdělit.

Nečekalo mě vůbec jednoduché období, ale věděla jsem, že to zvládnu. Sama kvůli sobě a kvůli klukům, kterým jsem chtěla dopřát skvělou mámu.

Z vlastní zkušenosti vím, že pokud partnerství opravdu nefunguje a rodina tím trpí, je lepší cesty rozdělit, vzájemně se netrápit, uzdravit si bolístky, nabrat ztracenou sílu, sebevědomí, sebehodnotu, vnitřní klid a být dětem skvělým příkladem.

Byly doby, kdy jsem po své životní cestě vykračovala rychle, jindy pomaleji, a někdy se i na chvíli zastavila. To vše je cesta a cesta je cíl.

Co se v člověku nahromadí za 30 let, nemůže být vyléčeno za týden.

Pokud potřebujete pomoct vykročit na vaši správnou cestu života, nějaký čas se nechat doprovázet nebo jen popostrčit – jsem tu právě pro vás.