MARKÉTA HÁJKOVÁ

KOUČ PROFESSIONAL - SENIOR 3

Praha

Odkudkoliv

Odkoučovaných hodin: 800+

VZKAZ PRO VÁS

Všechno je tu pro všechny. Všechno je tu i pro tebe.

  • Chceš být v životě doopravdy šťastný/á? Můžeš.
  • Chceš mít kolem sebe krásné vztahy? Můžeš.
  • Chceš dělat práci snů? Můžeš.
  • Chceš mít krásné partnerství? Můžeš.
  • Chceš mít život, jaký si tajně přeješ? Můžeš.
  • Chceš mít v životě hojnost? Můžeš.

Můžeš mít, cokoliv si jen přeješ, stačí se tomu otevřít a začít být tvůrcem svého života.

Nečekej AŽ! Až děti vyrostou, až zhubneš, až budeš vydělávat víc peněz, až se stane zázrak, až ti kartářka předpoví, až ti partner dovolí. Takhle ti život proteče mezi prsty.

Tvoř svůj život teď a tady. Jen ty sám/sama seš zodpovědný/á za to, co žiješ, a svůj život si tvoříš ty sám/sama. 

Co vysíláš, to přitahuješ. Tvůj dosavadní život je jen tvým zrcadlem, zrcadlem tvého nastavení.

Polož si jednoduchou otázku: Jak dlouho to takhle chci?

10 let? 5 let? 3 roky? Rok? Ne? Tak na co čekáš?

Jdeme na to?

Jsem tu pro tebe, umím ti pomoct a ráda tě na tvé cestě provedu.

Když jsem to zvládla já, zvládneš to taky.

Chceš slyšet můj příběh? Tady je.

„Hlavně ať seš v životě šťastná a spokojená,“ říkali mi odmala... No jo, jenže jak se to dělá? „Musíš mít dobrou práci – být úspěšná, mít manžela – být oddaná manželka, mít děti – být skvělou mámou, pěkný dům – naklizeno a navařeno, vydělávat dost peněz – čím víc, tím líp... pak budeš šťastná.“ Aha. Zapsala jsem si to.

A tak jsem se vydala na cestu „být šťastná“. Odpojená od sebe, svých pocitů, potřeb a přání, zato namotivovaná a odhodlaná.

Dosáhla jsem vlastně všeho, co „je ke štěstí potřeba“, ale šťastná a spokojená jsem nebyla.

Proč?

Dnes vím, že štěstí a spokojenost nepřinese ani hezký dům, ani děti, ani manžel, ani hromada peněz... Štěstí, spokojenost, vyrovnanost, vnitřní klid a sílu musíme najít v sobě a já to časem opravdu našla. Prošla jsem sakra trnitou cestou, často plnou bolesti, slz, trápení, ale nevzdala to. Napojila se zpátky na sebe, na své vnitřní já, na svoje pocity, potřeby, přání, vyčistila minulost, uzdravila bolístky a vztahy, opravila destruktivní vzorce chování a ejhle... dnes jsem šťastná a spokojená teď a tady. Žiju to, co chci žít. Převzala jsem svůj život do svých rukou a tvořím si ho sama podle sebe. Spoustu snů, přání, cílů mám ještě před sebou a tu cestu k nim si naplno užívám.

Už jako malá holčička jsem byla poslušná. 

Když jsem byla svá, veselá, šťastná, spontánní, taťka mě okřikl: „Netancuj, neposkakuj, nesměj se nahlas, moc vyčníváš, ostatní se na nás dívají.“

Mamka byla zase hrdá na to, jak mě má vycepovanou, a okolí oceňovalo, že poslouchám na slovo, stačil mamčin pohled. Musela jsem vyšlapovat, jinak by nepřišla láska od těch nejbližších, které jsem bezmezně a bezpodmínečně milovala, a toužila jsem po tom, aby úplně stejně milovali oni mě. 

Když jsem se přece jen chtěla vymezit, říct svůj názor, přišel drsný náraz. Trest v podobě křiku, obviňování, urážení, shazování, výčitek, dusna a ignorace. Žilo se mi v tom těžce, toužila jsem po lásce a přijetí, ale bezpečnější bylo poslouchat, vyšlapovat, odpojit se od svých pocitů, přání, názorů – odpojit se od sebe samé.

Naopak jsem se naučila napojovat se na okolí. Na jejich pocity, přání, potřeby, nálady, plnit jejich očekávání. Nebylo mi v tom dobře, ale pro tu malou holčičku se to zdálo jako jediná možná cesta. 

Zapsala jsem si tehdy do podvědomí vzorce typu:

  • „Když budu poslouchat, mám šanci, že budu přijatá.“
  • „Když budu poslouchat na slovo, láska na chvilku přijde.“
  • „Čím víc budu vyšlapovat, tím spíš přijde láska a přijetí.“
  • „Když budu svá, přijde trest.“
  • „Když jsem svá, nejsem milovaná.“
  • „Když budu vyšlapovat, bude klid.“
  • „Když se vymezím, přijde trest a bude mě to uvnitř bolet.“
  • „Ten, kdo je pro mě autorita, se musí poslouchat.“ 
  •  „Autorita má pravdu.“

Moje odpojení dál ještě umocňovaly věty typu: 

  • „Jak ti může být zima? Vždyť je tady teplo.“
  • „Nebreč, nic tak hroznýho se nestalo, nemáš důvod.“

A tak mi postupně nebyla zima a přestala jsem brečet.

Zdánlivě neškodné věty, ale od mého pravého, vnitřního já mě víc a víc odpojovaly.

Sebevědomí jsem si zvedala úspěchy na tanečním pódiu nebo tanečních soutěžích. Tam jsem zářit naopak měla. Tedy jen ve výkonu. Musela jsem se naučit pečlivě rozeznávat, kde zářit „musím“ a kde naopak „nesmím“. Stále jsem se kontrolovala, jestli to dělám správně, aby nepřišel trest.

Moje spontaneita už ani neexistovala. 

Nebylo velkým překvapením, že jsem si našla manžela, který mnou také manipuloval. Před ním jsem měla několik fajn kluků, ale nikdy to nebylo ono. Něco tomu chybělo. Bezpečně jsem se cítila až v pro mě známém manipulativním prostředí, které jsem znala z dětství.

Narodili se nám kluci – dvojčata, vychovávala jsem ještě manželovy dcery – dvojčata z prvního manželství, ve 25 letech jsem měla čtyři děti, chodila do práce, starala se o velký dům se zahradou v cizím městě, plnila manželova přání, vyvářela a vyšlapovala. 

Tak to už jsem měla být šťastná, ne? Už jsem měla vše, co mi má přinést spokojený a šťastný život. Tak mi to aspoň odmala říkávali: „Měj práci, kde si vyděláš hezké peníze, manžela, děti, pak budeš šťastná.“

Já jsem byla naopak vyřízená, vyčerpaná, na pokraji sil, nešťastná, frustrovaná, zapadlá v roli matky, bez sebevědomí, sebehodnoty, odpojená od sebe. Zato očekávání druhých jsem plnila na jedničku. Někde byla chyba. Markéta byla doslova odpojená. Bylo toho na mě hodně, ale pochvala ani uznání, po kterých jsem tolik toužila, pořád nepřicházely. Tak jsem přidala. Vařila dvě teplé večeře denně, pekla ke snídani a našla si druhou práci. Výkonem si přece zvýším hodnotu a pak už si mě ostatní budou konečně vážit, ne? Asi to bylo pořád málo. Spala jsem sotva pár hodin denně. Zhroutila jsem se. Tělo řeklo DOST! Na týden mi úplně vypovědělo, a donutilo mě tak konečně se zastavit.

Tehdy jsem pochopila, že neexistuje univerzální návod, jak být šťastná, ale odpovědi na moje otázky musím najít u sebe a hlavně se podívat do sebe. 

A tak jsem se vydala na cestu k sobě. Začala jsem se zajímat o osobní růst, přečetla mraky knížek, začala poznávat sama sebe, napojovala se na sebe, navštěvovala semináře, psycholožku a zároveň cítila, že mám před sebou ještě velký kus práce. Čím víc jsem se dávala dohromady, tím horší to doma bylo. Manžel zvyšoval manipulace a přidal agresivitu. Tím mi paradoxně odchod ulehčil. 

Jenže ani tehdy se štěstí a spokojenost nekonaly. Naopak. Navíc přibyly strachy, výhrůžky, vydírání, urážky ze strany manžela, moje strachy, jak to zvládnu, ustojím, stěhování, co děti, peníze, úvěry, co na to okolí a největší obavy ze soudních tahanic.

Tehdy to bylo moje absolutní dno, ale tím, že jsem věděla, že mi osobní růst dává smysl, vydala jsem se krůček po krůčku zpátky k sobě. Dnes vím, že s pomocí kouče bych svoji cestu k sobě ušla rychleji a pomohlo by mi držet se někoho nějaký čas za ruku.

Někoho, kdo mi neradí, nevnucuje svůj názor, nesoudí, pochopí, podpoří a pomůže. Přesně to jsem totiž v tu dobu potřebovala.

Tolik bych se neplácala v oběti, sebelítosti, zároveň ve výkonu, že všechno musím zvládnout sama a dokonale, dokázat to ostatním. Daleko dřív bych pochopila, že si sama tvořím, co žiju, a svůj život nemůžu svalovat na exmanžela. 

Dnes jsem mu vděčná za to, co jsem s ním prožila. Já vím. Ti, kdo věděli, co se u nás dělo, si možná klepou na čelo. Ale já jsem to pojala jinak. Jako cenné informace, kde mám ještě mezery, co nemám zpracované, kde musím máknout. Protože vše, co sami nemáme zpracované, nám okolí vrací a předhazuje zpátky jako bumerang. On byl pro mě vysokoškolský učitel.

A takhle dnes nakládám s každou situací, která mě rozhodí. Beru ji jako cennou informaci pro mě a další práci na sobě. Ono jich už vlastně moc není. Vlastně jsou výjimečné. 

Dnes už nejsem poslušná holčička. Jsem svá. Pro někoho taková, pro druhého maková. Sama pro sebe jsem skvělá a mám se ráda. To pravé okolí mě přijímá takovou, jaká jsem, to nepravé nepřijímá a je to také v pořádku. Už se nepotřebuju zavděčit všem.

Vím, kdo jsem, proč tu jsem, jsem si vědoma sama sebe, důvěřuji sobě, svým pocitům a intuici.

Umím říct ne, v lásce se vymezit i nejbližším, postavit sebe na první místo, respektovat se a být věrná sama sobě. Je mi se sebou moc hezky a cítím se vnitřně klidná, spokojená, napojená na sebe.

Jsem si vědoma svých silných a slabých stránek, přijímám je, vím, jaké je moje poslání a jaké ctím hodnoty.

To, co jsem dokázala já, dokážeš i ty a já ti na tvé cestě ráda pomůžu. Vím dobře, že začátky nejsou často lehké. 

Ne vždy jsem byla zdravě sebevědomá, proto tě umím pochopit, podpořit, nesoudit a ráda tě provedu na cestě zpátky k tobě.

Rozhodni se i ty a vykroč. Ty víš, proč seš tady. Nic není náhoda. 

Chápu, že se třeba bojíš, máš důvody proč ne a různá ALE. 

ALE! Jen krok dopředu odstartuje změnu v oblasti tvého života, kde chceš něco změnit, posunout se.

Jsem tu pro tebe a s láskou tě provedu.

Markéta

RYCHLÝ DOTAZ

CHCETE SE NA NĚCO ZEPTAT?

Jméno a příjmení*
Váš e-mail*
Telefonní číslo*
Dotaz*

OBLASTI MÉHO PŮSOBENÍ

VZTAH K SOBĚ


  •  Dovolit si zářit a být šťastná, vidět svou sebehodnotu

  • Mít sebe na prvním místě je ohleduplné, nikoliv sobecké

  • Naučit se říkat NE, vymezit se v lásce, bez boje, ironie, útoku

  • Naslouchat svým pocitům, potřebám, přáním a následovat je

  • Umět si udržet vnitřní klid i v napjatých situacích

  • Osobní koučink

PRÁCE A PENÍZE


  • Jak se otevřít práci snů, profesní talenty

  • Strach z podnikání

  • Cesta od zaměstnání k podnikání

  • Zdravý vztah k penězům, finanční gramotnost

  • Jak se otevřít finanční hojnosti

PARTNERSTVÍ


  • Otevřená komunikace jako základ pro zdravé partnerství

  • Řešení vztahových krizí a ladění zdravého vztahu = párové konzultace

  • Jak zvládnout krizi v partnerství nebo rozvod manželství

  • Dává ještě smysl na vztahu pracovat, nebo se rozejít

  • Jsem dlouho single – jak se otevřít novému partnerství

  • Vztahový a partnerský koučink

RODIČOVSTVÍ


  • Jak si rodičovství naplno užívat a „nezbláznit se“

  • Jak vytvořit doma pohodu, bezpečí, harmonii a klid

  • Jak mít s dětmi respektující, otevřený a láskyplný vztah

  • Jak podporovat děti ke zdravému sebevědomí

  • Jak zvládnout roli „třetího rodiče“ (sešívané rodiny)

PRAXE A ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI

  • 17 let praxe jako letuška

  • 12 let zkušeností s vedením a motivací lidí

  • 11 let rodičovské praxe (dvojčata kluci 11 let)

  • 6 let zkušeností s rolí „třetího rodiče“

  • zkušenost s rolí samoživitelky

  • zkušenosti se soudními spory ohledně dětí, rozvodu

CHCI OBJEDNAT KONZULTACI

MARKÉTA HÁJKOVÁ

KOUČ PROFESSIONAL - SENIOR 3

Konzultační cena: 1500 Kč/hodina

Místo konzultace: Praha

Konzultace po telefonu: Odkudkoliv

Konzultace přes video: Odkudkoliv

Konzultační jazyky: Čeština

Co je důležité vědět

Pro efektivní práci se koučinky provádějí vždy v délce 2 hodin. Toto časování se ukazuje po 10 letech práce s lidmi jako nejpřínosnější pro osobní přeměnu i jako nejefektivnější využití vašich peněz. Intervaly mezi sezeními si domluvíte individuálně s koučem.
  • Konzultační cena: 1500 Kč/hod

REFERENCE MÝCH KLIENTŮ

Při rozhovoru s Markétou jsem měla pocit jako by byla moje kamarádka, přítelkyně, se kterou si povídám. Nevnímala jsem ji jako koučku, mohla jsem se před ní "otevřít". Taktéž jsem nevnímala negativně online formu rozhovoru. Měla jsem pocit, že sedíme u stolu, u čaje, kávy... Po ukončení videohovoru jsem cítila obrovskou úlevu. Cítila jsem se svobodná, volná, nespoutaná... tekly mi slzy - jakoby vše chtělo ven a to v jakékoliv podobě. Krásný pocit. Už jednou jsem jej zažila při podobném "sezení" před 2roky. Děkuji.
Věra
Markéto, vy ani netušíte, jak jsem za Vás vděčná, jak mi pomáháte.
Vlaďka
Po dnešní konzultaci se cítím skvěle. Mám radost, že jsem ze sebe dostala věci, na kterých chci hrozně moc zapracovat, konečně před někým, u koho cítím, že mi s nimi opravdu pomůže. Takže cítím velké nadšení a elán. Zároveň jsem si dnes hezky nahlas shrnovala svoje strachy, které se mi začaly víc objasňovat. Mám pocit, že už jen uvědoměním si, že některé věci dělám, se posouvám. Takže se těším, jsem namotivovaná a pozitivně naladěná. Děkuju Markétko
Vláďa
Stále moc nechapu, co se včera odehrálo. Přijde mi, jako bych byla na návštěvě v jiném světě. Ale jsem vděčná za tu možnost, že jsem se tam dostala. A těším se na další návštěvy, které povedou do mého vnitřního já. (s klientkou jsme vyzkoušely nástroj hluboké vizualizace)
Markét, moc díky. Mám pocit, že ze mě zase hodně tíhy spadlo a bylo to dnes opravdu velmi přínosné jak ohledně mne, tak ohledně práce, mužů a vnímání lidí kolem sebe - moc děkuji, těším se na příště a úkoly vyplním proto, že chci a cítím to, že to bude neskutečně obohacující. Děkuji moc.
Milá Markétko, moc Ti děkuji, jsi to nejlepší co mě za poslední rok potkalo, jsem šťastná, jak se díky Tobě posouvám.