PhDr. Petra Kubáníková Sokol

PEVNOST – STABILITA – JISTOTA

Hluboké propojení těchto slov a jejich význam se mi začal odhalovat až ve chvíli, kdy jsem si začala uvědomovat svoji vlastní hodnotu. Pochopila jsem, že sama musím budovat svou pevnost a stabilitu, která mi pak přináší jistotu v sebe sama, jistotu v mé konání a v rozhodování. Jsem tu pro vás, abych vám ukázala, že je to možné. Ráda vám pomůžu najít a dosáhnout toho, po čem toužíte.

Jsem jako vy, člověk, mám city, mám strach, mám občas i slzy, ale teď jsou to více slzy vděčnosti a štěstí. V mnohém jsem prožívala to, co teď prožíváte vy.

Měla jsem to štěstí, že jsem se narodila do velké rodiny, mé čtyři sourozence miluji a jsou mi oporou ve chvílích, kdy to opravdu potřebuji. Dokážou mne podpořit, pochopit, rozesmát a především jsou tu pro mne a já pro ně. Naučili jsme se jako děti navzájem si v těžkých chvílích pomáhat a to nám zůstalo. Jsme jeden pro všechny a všichni pro toho jednoho. Rodina pro mne vždy byla důležitá. Rodina je pro každého z nás zdrojem našeho základu, naší podstaty, naší lásky. Je to živná půda, do které rodiče zasadili to malé semínko a ono začalo růst. Pokud jej rodiče zalévají svou upřímnou láskou, vyroste z tohoto semínka krásný květ nebo strom, laskavá a jedinečná bytost.

Své rodiče už nemám a mé vzpomínky jsou naplněny vděčností. Dali mi život a vychovávali mne, jak nejlépe uměli. Nebyli naučeni pracovat s city, jejich život byl tvrdý a náročný. A to se prolínalo do výchovy, především ze strany mámy. Jako dítě jsem zažila křik, strach, obavy o život, hlad, tmu, zimu, nelásku, ponížení, samotu, bezmocnost. Mnohé, co ve svém životě zažil každý z vás. Toto vše mne formovalo, aniž bych to později jako dospělá tušila. Vžité chování, pocity, slova z dětství si v mém podvědomí našly své pevné místo a jako nepřítel útočily, když jsem to nejméně čekala. Nerozuměla jsem svým reakcím, útokům, velké vnitřní nespokojenosti. Pracovala jsem s plným nasazením, protože jsem cítila zodpovědnost za vše a za všechny. Toužila jsem, aby mne měli rádi, aby si všimli, co vše dokážu, jak se umím překonat a zvládnout víc než ostatní. Jako dítě, které čeká pochvalu od rodičů, a ta pochvala nepřichází.

Cítila jsem ve své duši prázdnotu a neuměla ji zaplnit. Chtěla jsem od okolí to, co mi chybělo, a netušila jsem, že jediný, kdo mi to může dát, jsem jen já sama. Byla jsem přepracovaná, unavená, smutná, jednou hubená, pak s nadváhou, jídlo se stalo nepřítelem. Jako dítě jsem vypnula pocit hladu a pocit sytosti a celé léta jsem záviděla všem, kteří si uměli jídlo vychutnat a mít stopku. Já s jídlem bojovala a nepoznala hranice, kdy je dost.

V partnerském životě jsem šla z lásky do nenávisti, obviňovala jsem partnera za mou nespokojenost, žila jsem vzorcem, že po zlém musí přijít dobré, a podvědomě jsem po tom toužila, protože pak přicházely ty krátké krásné chvíle. Po letech tohoto cyklení jsem si začala uvědomovat, že nežiju, ale přežívám a že jsem úplně ztratila sama sebe a začala jsem přicházet o své nejbližší. Mé tělo přestalo zvládat ta léta nelásky k němu a zdravotní problémy mi dávaly signál, ať se zastavím.

Pamatuji si na ten den, kdy jsem hledala informace o anorexii a v mém PC naskočila stránka Life Academy, kniha (Ne)Gramotný rodič. Knihu jsem si objednala a při jejím čtení jsem se rozplakala, protože skoro ve všem, co jsem četla, byla má „holá pravda a život“.

Toužila jsem po změně, toužila jsem být sama sebou, tou holčičkou, která se umí smát, která spontánně rozdává radost a těší se ze života. Přála jsem si být Petrou, která je milá, citlivá, otevřená pro sebe a pro okolí, pravdivá a především laskavá k sobě a vděčná za příležitost žít na tomto světě. Rozhodla jsem se jít do Life Academy, do Školy koučů, abych toto vše našla.

Když po něčem opravdu toužíte, život vám to dá, záleží jen, zda tuto šanci vidíte a dokáže ji využít. Mně život přinesl ve Škole koučů spoustu skvělých lidí, lektorů, kolegů, kteří mi pomohli odkrývat mé zažité vzorce, mé strachy a obavy. Naučili mne pracovat se svými pocity, vnímat mé reakce, mé chování. A myšlenka od Lucie Königové „Co se mne dotýká, to se mne týká“ mne vedla k ještě většímu odhodlání pracovat sama se sebou.

A na závěr? Po více než 20 letech vztahu s mým partnerem jsme se vzali, teď jsme tu „jeden pro druhého a druhý pro prvního“ (říká můj manžel) a pro naše děti. Naučili jsme se komunikovat bez toho, abychom se uráželi nebo křičeli. Náš vztah rozkvetl a vzájemná vděčnost, vyjádření lásky a podpory je součástí našeho života. Jsem už jiná a vím, že tam, kde jsem byla, se už nevrátím. A vzkaz pro vás všechny, kteří čtete můj příběh? Vykročte, neváhejte, dopřejte si být také šťastní a spokojení. A i když si právě teď myslíte, že vaše problémy jsou neřešitelné, tak já sama za sebe říkám, že to jde, neboť já jsem to dokázala.
 
Každý z nás jsme jedinečný drahokam a já vám ráda a s láskou pomůžu ve vás váš drahokam najít.

Vaše Petra (Petra řeckého původu, znamená „skála“ nebo „pevná jako skála“)