Renata Košťálová, DiS

Často máme pocit, že musíme udělat to či ono, abychom byli přijímáni a milováni. Pravda je však taková, že pokud se začneme mít rádi a přijímat takoví, jací jsme, nemusíme nikomu už vůbec nic dokazovat. 

Dlouhé roky jsem se necítila dobře ve svém těle, nevnímala jsem své pocity a snažila jsem se je potlačovat. Často jsem lpěla na hodnocení od druhých, musela jsem být perfektní jak v práci, tak v osobním životě, vyvíjela jsem na sebe tlak, vše muselo jít přesně podle plánu, jinak jsem byla nervózní. Hnala jsem se za budoucností, řešila minulost a neužívala si přítomnost. Myslela jsem víc na ostatní než na sebe, chtěla jsem všem pomáhat a zachraňovat je. Měla jsem časté bolesti břicha, střevní a ženské problémy, časté angíny a nachlazení, pohyb byl můj nepřítel. Před několika lety jsem se odhodlala a začala jsem zdravě jíst a pravidelně se věnovat cvičení a pohybu. Cítila jsem se o mnoho lépe a naplňovalo mě to, stalo se to mou součástí. 

Časté nemoci a problémy s tělem se přesto stále vracely. Před dvěma lety se mi k tomu přidaly ještě závratě, obrovská únava a velmi časté nesnesitelné motání hlavy. Nevěděla jsem, co se mnou vlastně je, a měla jsem strach o sebe a o tehdy 1,5letého syna, potýkala jsem se i s úzkostmi. Vyzkoušela jsem všemožné: lékaři, několik vyšetření, léčitelé, konstelace, kineziologie, fyzioterapie, rehabilitace – nic nezabíralo. A tak jsem si řekla: Dost, musím se sebou něco dělat já sama. Postupně jsem zjišťovala, že jsem si problémy způsobovala vlastním nastavením a jednáním. V rodině jsem se tehdy snažila delší dobu řešit problém, až jsem z toho padla vyčerpáním a tělo mi dávalo signály, že takhle teda ne, že musím něco zásadního změnit. Začala jsem číst knížky o seberozvoji, zhlédla jsem několik webinářů. Byla jsem nabitá informacemi. Zdravotní stav se mi v některých oblastech pomalu zlepšoval, ale nedokázala jsem všechno aplikovat v životě. Až mi pod ruku přišla kniha Cesta zpátky k sobě od Lucky Königové a já dostala nový impuls a směr. Přihlásila jsem se do Školy koučů. Sama jsem ještě před školou začala spolupracovat s koučkou a teprve potom se mi začaly konečně dít v mém životě nové věci a začala jsem cítit změny. Bylo to a stále je pro mě nesmírně silné, intenzivní, obohacující a ozdravné. A nejenom pro mě, ale i pro moji rodinu, která roste se mnou.

Koučink se pro mě stal životním stylem a mou neodmyslitelnou součástí. Pomohl mi již v mnoha oblastech – začala jsem si více vážit sama sebe, objevovat svoji hodnotu, zjišťovat, co vůbec chci dělat, co mě naplňuje. Dokázala jsem odejít z práce, jež mě už nenaplňovala, stýkat se více s lidmi, kteří mi dávají energii, a méně s těmi, kteří jen berou. Zbavila jsem se tíhy zachraňovat lidi kolem sebe. Do života mi vstoupili i noví lidé, za které jsem vděčná. Více sleduji a vnímám své tělo a pocity a cítím se mnohem lépe, některé problémy samy odezněly. Mám více času na sebe, dávám si péči a lásku. Spoustu situací, z nichž bych se dříve hroutila, nyní zvládám s větším nadhledem. S partnerem máme více času na sebe a pečujeme o náš vztah, zlepšila se komunikace v partnerství. Zapracovala jsem do života spousty nových návyků a zbavila se těch starých. Snažím se být gramotným rodičem, doma se synem hodně komunikujeme, mluvíme o pocitech a vzájemně se od sebe učíme.

Moje cesta je tím správným směrem, a pokud se rozhodnete i vy, ráda budu vaším průvodcem na té vaší.