Drtili nás – potlačili náš přirozený projev

Drtili nás – znechutili nám tím život

Přístup rodičů k nám nás nastavil na rozvoj našeho přirozeného projevu, nebo na jeho potlačení. Musíš, nesmíš, nedělej, dělej …, jinak bude zle. Nepůjdeš ven. Nesmíš se dívat na televizi. Máš domácí vězení.

Co si myslíme, že je dobře – nemusí být dobře pro děti 

Rodiče to s námi mysleli dobře. I my to jako rodiče vždycky myslíme se svými dětmi dobře. Ale naše forma projevu nemusí dětem dělat dobře pro jejich život. To, jak nás rodiče drtili, nám často znechucovalo život. Nerozumíme pak, proč v mnohých situacích ustoupíme, vyhovíme, sebepotlačíme se, ačkoliv to tak necítíme. Kopírujeme i své výchovné vzorce chování, které na nás rodiče uplatňovali. Chováme se tak automaticky nevhodně často i vůči svým dětem. Společnost prochází vývojem. I přístup k dětem je potřeba měnit. Aktuální doba nepotřebuje „ovce“, ale samostatné, zodpovědné a zdravě sebevědomé jedince, kteří budou znát svoji cestu a po ní půjdou. Takový jedinec bude prospěšný nejen sobě, ale i ostatním.

Dělej, co ti říkám, jinak bude zle

Nutili nás dělat, co sami uznali za vhodné. Třeba to pro nás ani nebylo dobré? Kolikrát jsme sami nevěděli, proč máme pořád cvičit na klavír, když nás to nebavilo. Proč nemůžu jít ven a být s kamarády, kde je mi dobře? Báli jsme se rodičům postavit, tak jsme pro klid cvičili. Sebepotlačili jsme se a ohnuli se. Svoje touhy jsme v sobě zatlačili. Vydrželi to nepříjemné a otravné. Ohýbáme se pak pro klid v životě dál. V partnerství, v zaměstnání a v dalších situacích, aby nevznikl konflikt. Držíme. Zatneme zuby a čekáme, až přejde nepříjemné. Neumíme se postavit. Máme strach z následků.

Poslouchej, nebo ti zakážu televizi

Nutili nás poslouchat a nedovolili říct k tomu svoje. Vynucovali si svoji pravdu silou. Vyhrožováním. Zastrašováním. Zákazy toho, co jsme měli rádi. Chtěli nás přinutit poslechnout za každou cenu. „Budeš poslouchat, co ti říkám, jinak za mnou nechoď. Budeš poslouchat mě, protože já to vím lépe. Když mě neposlechneš, nic ode mě nechtěj.“ Neposlechnutí pro nás znamenalo bolest. Nemožnost si užít, co nás baví. Dostat to, co jsme chtěli. V životě se nám pak stává, že raději poslechneme a sebepotlačíme sebe, protože jinak nám může druhý vzít, co máme rádi. Často i nesmyslné zadání od šéfa, protože se bojíme, že nám vezme prémie. Poslechneme partnera, když jsme na mateřské dovolené, protože máme strach, že nám nedá peníze na nákup. Z pudu sebezáchovy pak poslechneme automaticky, co jakákoliv autorita říká, protože se bojíme prožít bolest z neposlechnutí.

Nehneš se z místa, dokud si to nedoděláš

Rodiče nás drželi ve své moci. Dělali si nároky na naši svobodu. Co si zamanuli, jsme museli dodržet: „Dokud to nesníš, neodejdeš od stolu. Dokud si neuklidíš pokoj, nepůjdeš ven. Nehneš se z domu, dokud nedoděláš úkoly.“ Pořád nám kladli nějaké podmínky. Brali nám svobodu rozvrhnout si své úkoly a zábavu sami. Nejdřív jsme museli splnit nepříjemné, a až potom jsme si mohli dovolit dělat, co nás baví. V životě pak máme pocit, že radost a zábavu si nezasloužíme. Že musíme nejdřív udělat úkoly, a potom až přijde zábava. Jenomže pořád máme nějaké úkoly. Kdy si tedy mohu dovolit se radovat?

Neopakujte destruktivní vzorce chování ve svém životě. Pomozte svým dětem vyrůst ve zdravě sebevědomé osobnosti, které se budou umět i své autoritě přirozeně postavit. Diskutovat s ní, zvládnou konfrontaci, prosadit si v klidu i své a rozvíjet tak svůj životní potenciál. Jaké jsou principy úspěšného rodiče a mnoho dalšího se dozvíte na mých přednáškách.

Více na přednáškách: (Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

Lucie Königová
Autorka tohoto článku. Zde na mém profilu najdete více informací.

Nová kniha

Cesta zpátky k sobě

Buď  tím, kým opravdu jsi.

Jak porozumět sami sobě, trvale změnit svá vnitřní nastavení a žít v souladu se sebou.

Kniha

(Ne)Gramotný rodič

Jak uspět jako rodič.

Děti jen zrcadlí své rodiče. Začít je potřeba u sebe.

Komentáře