Vztah k jídlu = Začněte u sebehodnoty

Co pro mě znamená „BÝT HUBENÁ“?

Dělala jsem vrcholově Moderní Gymnastiku. Moderní Gymnastika je ženský estetický sport a vzhled, postava v něm hraje velkou roli. Čím jsme byly hubenější, tím jsme vypadaly v očích gymnastek, trenérů a rozhodčích lépe, cvičilo se nám lépe a vše bylo zkrátka lepší

Už od svých snad 5 let jsem byla v prostředí, kde se neustále řešilo jídlo, co se má jíst, na co si dát pozor, co se jíst nemá a holky, které byly hubenější a měly blíže k „dokonalé gymnastce“ měly i více pozornosti = lásky.

Nedávno jsem si vzpomněla, jak jsme už jako úplně malinké děti v 10ti  letech  řešily, že máme „tlusté nohy“. To, že se dalo už od malička ke zdravé stravě přistupovat určitě jinak je jedna věc… Co jsem si odnesla je, věc druhá a ta podstatná s čím je potřeba pracovat. 

Pokračovala jsem ale ve svém gymnastickém nastavení dál, když jsem se po 2 letech ukončení mé gymnastické  role začala profesně věnovat opět vystupování před lidmi v kostýmech, ale už jako své práci.

Opět jsem spadla ale už víc nenápadně, a ne úplně jsem si to neuvědomovala, do pasti ve vztahu JÁ/JÍDLO.

Nazývala jsem to „zdravý životní styl“, ale byla to spíše posedlost zdravým jídlem, neustálé přemýšlení nad jídlem, stres, propočítávání, vážení se, pozorování se.

Stres v restauraci – co když nebudou mít nic zdravého, stres z Vánoc, z rodinných oslav a kolotoč urputného dodržování „zdravého životního stylu“ – ala zakázaných potravin je více než dovolených… versus přejídání se vším zakázaným, když jednou svůj styl nedodržím. Nebyla jsem schopna si dát bez výčitek něco “nedovoleného”.

Když jsem ukončila svou full time práci jako umělec, rozhodla jsem se, že se na to vykašlu a nebudu řešit, co jím. Jedla jsem prostě to, na co jsem měla chuť, ale má hlava opravdu v pohodě nebyla. Pořád mi tam vyskakovat ten můj pomyslný trenér v mé hlavě, co mi nadával, koukej jak vypadáš, máš velké nohy, kulaté tváře, musíš přestat jíst!!

Viděla jsem kolem sebe slečny, které vypadaly skvěle, měly krásnou postavu a v klidu si daly pizzu nebo takové, které třeba dokonalou postavu neměly, ale mně přišly dokonalé a záviděla jsem jim, že si tu pizzu dají taky. Strašně jsem si přála jíst, na co mám zrovna chuť a prostě jídlo tolik NEŘEŠIT. Říkala jsem si, že to já v životě prostě nezvládnu. Že jsem pochroumaná a navždy to v sobě budu mít.

Čím to je, že někdo vypadá prostě skvěle ať už má pár kilo navíc a nebo ne…?

V mé hlavě jsem měla:

  • HUBENÁ = HODNA LÁSKY, POZORNOSTI
  • ČÍM HUBENĚJŠÍ, TÍM = HEZČÍ, VÁŽENĚJŠÍ, MÁ VÍC POZORNOSTI

Když jsem tohle napsala na papír, udělalo se mi zle. Co to je za blbost…
Čím to je, že se jeden den probudím a je mi skvěle a druhý den se cítím tlustá, nehezká a říkám si, že musím přestat jíst.

Pořád se stresuji jídlem, přicházím o požitek, o přítomnost, neposlouchám, co mé tělo chce. Lidé, kteří mě měli rádi opravdu jako člověka, nikdy neřešily číslo na váze. Ani když jsem věděla, že mám nějaké to kilo navíc, nikdy jsem od nich nic takového neslyšela.

Zároveň jsem si uvědomila, jak nás to dokáže ovlivnit. Znáte to, když si například 14 dní hezky vaříte, pravidelně cvičíte, cítíte se skvěle a zjistíte, že jste zhubli 2 kg. Lidé vám začnou říkat, že vám to sluší… Myslíte si uvnitř „nojo, vidí jak jsem zhubla“ ale opravdu vidí ty dvě kg? Opravdu to na vás poznají? Ne… vidí to, co z vás vyzařuje. Vidí to, že se cítíte dobře sami se sebou. Rozhodla jsem se, že se zaměřím na to, abych se cítila dobře už teď hned. Že pro lidi, které chci mít vedle sebe, jsem víc než číslo na váze nebo velikost oblečení a sama pro sebe přece taky. Ať už mám o 10 KG víc nebo míň jsem tam uvnitř stále stejná já. Proč se ale jako člověk chovám jinak? proč mě to ovlivňuje? To je to na co bych se měla zaměřit.

Ochuzuji se kvůli své obsesi o to a o ty, kteří jsou se mnou a jsou úžasní. Jsem nepříjemná, protože mám vyšší číslo na váze. Chci být pro lidi víc než ,,ta hubená”. Má hlavní hodnota v životě a jako člověka přece není to, že jsem hubená! Chci už mít tělo ženy a ne vyhublé mladé holčičky. Jednou bych chtěla, aby mé tělo zvládlo porodit dítě. To malá hubená holčička nedokáže…

Přestala jsem se stresovat a paradoxně mé přejídání přestalo. Začala jsem mít větší chuť si vařit, dávat si to, co je pro mé tělo dobré a zvládnu si dát bez problému pizzu, brambůrky, čokoládu a nemusím pak vynechat další jídlo, aby se to nepočítalo.

Stále se občas zastavím a cítím obrovskou vděčnost, že jsem došla tam, kam jsem si to ještě vlastně před rokem nedokázala ani představit. Je to stále cesta a někdy je potřeba si to opět připomenout a nebo se zeptat, proč to opět mám tendenci dělat. Ale to hlavní už je pryč a věřím, že nadobro!

Pokud zažíváte něco podobného, moc ráda vám s tím pomohu. Ta svoboda za to stojí!!

Belinda Königová
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. Více informací o autorce zde.

Nová kniha

Cesta zpátky k sobě

Buď  tím, kým opravdu jsi.

Jak porozumět sami sobě, trvale změnit svá vnitřní nastavení a žít v souladu se sebou.

Kniha

(Ne)Gramotný rodič

Jak uspět jako rodič.

Děti jen zrcadlí své rodiče. Začít je potřeba u sebe.

Komentáře