Bc. EVA KRATOCHVÍLOVÁ

Cítíte, že potřebujete ve svém životě něco změnit? Jste vyčerpaní a čas na sebe je v nedohlednu? Necítíte se v životě či partnerství šťastní? Nebo toužíte po změně v pracovní oblasti a máte strach, jestli to zvládnete? Jsem tu pro vás a ráda vám budu průvodkyní na vaší cestě k sobě.

Taky to znáte? Děti, partner, práce, úklid a pořád dokola. Jako by to nemělo konce. Za sebou neúspěšné toxické vztahy, které jste se snažila zachraňovat – kvůli dětem a taky abyste nebyla sama. V současném vztahu máte všechno, ale jako by tam pořád něco chybělo. Pořád jste tu pro ostatní, a čas na sebe je v nedohlednu, čas na sebe jako by byl hřích – něco, co si nesmíme ani dovolit, a když už si to dovolíme, hned se viníme, že bychom měly raději uklidit, vyžehlit, dodělat pracovní povinnosti, věnovat se partnerovi a hlavně že bychom se jako správné matky měly věnovat dětem! A když někdo zavolá, jste tu zase pro něj, protože tak je to přece správně, nemohu někoho odmítnout, to bych byla špatná a co by tomu řekli ostatní! „Co si to dovolila? Jak to, že nemá čas? Vždyť má v diáři ještě prostor?!!!“ 

A pak?

Pak přijde vyhoření, absolutní a úplně ve všem – v práci, kterou milujete, roky budujete a jste v ní úspěšní, v rodině, v partnerství… prostě ve všem. Najednou cítíte, že nemůžete. Nemůžete nic, protože to tělo odmítá, nemůžete dýchat, jste extrémně unavení, a ačkoli navenek se pro okolí zdá, že se nic neděje, že se pořád usmíváte a váš život je happy, jste absolutně na dně, necítíte štěstí, lásku, prostě nic. Jediné, kde dokážete prožívat lásku, jsou vztahy s dětmi. Ale sílu na aktivity s nimi už nemáte. A pak vám to dojde!

Došlo to i mně! 

Dokázala jsem vybudovat úspěšně fungující firmu, můj diář praskal ve švech, ale vždycky jsem si ještě na ostatní dokázala najít čas. Všichni a všechno mělo přednost, a čas na sebe jsem neměla, nebo jen minimální – třeba 20 minut v obědové pauze, kde jsem se sotva stihla najíst a jela jsem dál. Doma jsem chtěla být stoprocentní maminkou svým čtyřem dětem a nyní i skvělou babičkou. Chtěla jsem být i skvělou partnerkou, takže partnerovi ideálně ve všem vyhovět, až jsem mu někdy dělala i matku a pak se divila, proč mi on v těch momentech není mužem. Žila jsem vlastně ve vleku svého muže, abych ho náhodou nenaštvala, ale vlastně i ve vleku celého okolí, a jediný člověk, který to mohl změnit, jsem byla JÁ!

Pak přišel úraz ruky a já to vnímala jako vysvobození – hurá! Na chvilku nic nemusím, a ani přece nemůžu! Jenže mi velmi rychle došlo, že to je špatně, že je to první varování, že jsem unavená a potřebuji si lépe rozdělit čas mezi prací a osobním životem a hlavně si dělat čas na sebe! Dařilo se mi to pár měsíců, ale kvůli svému sklonu k workoholismu a perfekcionalismu jsem se vrátila do starých kolejí. Do toho přišla těžká nemoc blízké osoby a já jsem ve svém nastavení opět byla plně pro ni, a to až do konce. Nejenže jsem byla vyčerpaná, ale musela jsem se naučit přijmout i fakt, že každého nezachráním, že i smrt je pro někoho cesta a že každý má právo o sobě rozhodnout a svoji cestu si zvolit. Až tady mi natvrdo a opravdově došlo, co sama sobě dělám a kam to dojde, když nic nezměním. V té době jsem četla knížku Cesta zpátky k sobě a měla jsem pocit, že je to snad můj příběh ve spoustě momentech. Na stránkách Lucie Königové jsem našla inspiraci a pomocí koučů a práce na sobě se mi podařilo dostat z vyhoření a začít měnit svůj život, svůj svět a zároveň i životy ostatních. A protože terapiím jsem se věnovala roky a bavilo mě to, rozhodla jsem se inspirovat ostatní a provázet je na jejich cestě k sobě i jako profesionál. Nejprve jsem ale kouče oslovila hlavně kvůli sobě! Cítila jsem, že to je moje cesta, abych se dokázala uzdravit, protože sama to už nezvládnu. 

Můj život se postupně začal měnit, začala jsem znovu cítit a hlavně jsem začala cítit sebe, své srdce, své potřeby, začala jsem zjišťovat, co mám ráda i co ne, co mi dělá radost, kdy potřebuji odpočívat a tak dál. Moje rodina se začala cítit víc v pohodě a svobodněji a viděla jsem, jak postupně svými změnami inspiruji své okolí.

To mě přivedlo i k rozhodnutí změnit práci, protože i moje původně milovaná práce mě ke konci dusila – já se dusila a cítila jsem, že je čas na změnu, že je čas jít dál. Našla jsem si svoji hranici v pracovním nasazení a osobním životě a konečně jsem si dovolila mít čas pro sebe a žít svůj vlastní život.

A v tom mohu pomoci i vám. 

Pokud se vás můj příběh něčím dotkl nebo jste se v něm viděli či cítíte, že bych to mohla být právě já, kdo vás může provést na cestě k vám, bude mi ctí.