Bc. Magdaléna Krausová

Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, jak vypadá váš vysněný život. Co vidíte?

Milovaného partnera, se kterým se cítíte bezpečně a sami sebou? Stůl, okolo nějž sedí plno chichotajících se dětí? Louku plnou štěňátek? Nebo „jen“ sami sebe šťastně se usmívající na svůj odraz v zrcadle?

Začít pracovat na sobě se může někdy zdát složité, možná až zahlcující nebo děsivé. Můžete se bát potkat sami sebe, protože v hloubi duše víte, že to, jak žijete, není váš vysněný život. A co s tím? 

Můžete ale také zjistit, jak silní ve skutečnosti jste. Co všechno jste dokázali, co všechno v životě máte. Nebo že vaše domnělé slabosti jsou ve skutečnosti vaše síla. A tahle síla vám pomůže žít život, kdy víte, že jste na správném místě v každou chvíli každý den. Věrní sami sobě. A to za to překonat ten strach stojí. Nemyslíte?

Celý svůj život jsem hrála roli hodné holky. A myslím, že za ta léta jsem ji dovedla k dokonalosti. Vždycky jsem byla ke všem milá, hodná, na všem jsem se s lidmi kolem sebe dohodla. Dokázala jsem vyjít vstříc nebo nabídnout pomoc, i když jsem věděla, že se mi to nehodí nebo se mi prostě jenom nechce. Ale hodné holky přece pomáhají, i když se jim nechce. A když pomůžu, ostatní mě budou mít rádi. A to jsem chtěla. Aby mě všichni měli rádi. Protože jen pak jsem se mohla cítit dobře. Tolik jsem se bála nesouhlasu a odmítnutí, že jsem radši nikdy nahlas neříkala svůj názor. Přikyvovala jsem, když jsem měla přikyvovat, a vrtěla hlavou, když jsem věděla, že se to ode mě očekává. Předstírala jsem, že mě zajímá to, o čem jsem byla přesvědčená, že mě zajímat má, a tajila jsem, že mě baví věci, které jsem považovala za povrchní. Smála jsem se tehdy, kdy jsem se smát měla, ačkoliv mi do smíchu moc nebylo. Na všechny jsem se usmívala, aby mě neměli za protivnou, nesympatickou, arogantní, chladnou. Byla jsem tak moc odpojená od sebe, že jsem vlastně vůbec nevěděla, kdo jsem a jak chci žít.

Utíkala jsem radši ke knížkám a seriálům, brzy pak i k jídlu nebo k nakupování. Odpojila se od sebe a svých problémů. Zdánlivě mě nic netrápilo, na povrchu jsem byla klidná a vyrovnaná, uvnitř mě to ale vřelo. Stále častěji mě přepadaly záchvaty pláče, kdy jsem prostě jen chtěla utéct, co nejdál jsem mohla, chtěla jsem se vším praštit, odejít a začít někde znovu. Nebo jednoduše usnout a už se nikdy nevzbudit.

Věděla jsem, že svůj život nežiju, že jen přežívám a čekám, až mi život dá to, co jsem viděla u ostatních. Sama jsem si nedovolila o nic usilovat, aktivně jsem nic nevytvářela, nic od nikoho nechtěla. Žila jsem jen v představách, v závislosti na názorech ostatních, ať už šlo o přátele, nebo rodinu. I ve třiceti jsem se bála říct, co bych chtěla nebo po čem moje srdce touží. Co kdyby jim to přišlo směšné? Co kdyby se mi vysmáli? 

Věděla jsem, že když se svým životem nic neudělám, skončí brzy a ne moc dobře. Dlouho jsem hledala, co by mi pomohlo, abych se znovu cítila dobře, našla svůj směr, abych životu dala nějaký smysl. Pár let jsem chodila na terapie, které mi sice pomáhaly, ale poté, co moje terapeutka odešla na mateřskou dovolenou, jsem přemýšlela, co dál. K dalšímu terapeutovi jsem nechtěla, čekat na ni také ne. Velkou náhodou jsem narazila na Life Academy. Nejdřív jsem čerpala informace z přednášek a knížek. Postupem času mi to ale přestalo stačit a já cítila, že potřebuji někoho, kdo mě celou touhle oblastí provede, a mně se podaří tvořit život, který chci opravdu žít, a ne v něm jen přežívat. Mít takového průvodce pro mě představovalo velkou úlevu. Bylo fajn mít proti sobě člověka, kterému mohu svěřit jakoukoliv myšlenku a on mě neodsoudí, ale ještě pochválí, jak pěkně jsem na to sama přišla. Sice jsem na sobě musela ještě pracovat, abych dokázala naslouchat sama sobě bez hodnocení svých myšlenek, ale nakonec jsem si uvědomila, že jediný člověk, který ví, co je dobře a co ne, jsem já sama. Naučila jsem se dívat do svého nitra a věřit, že cesta, kterou jdu, se nakonec ukáže jako ta správná. A že odsouzení je převážně v mojí hlavě. Chvíli mi trvalo, než jsem si dovolila chtít od života to nejlepší s vědomím, že si zasloužím takový život mít. Ale na některé věci jednoduše musí uzrát čas.  

Pokud máte pocit, že váš čas přišel a věříte, že jsem ten správný člověk, pak vám ráda s čímkoliv pomůžu. S tím pravým průvodcem je celá cesta kratší a jde se lehčeji.

Těším se na vás. 

Magda