Petra Tošnerová

Většina z nás vůbec neví, po čem v životě doopravdy touží, žijeme podle druhých a vůbec nepřemýšlíme, co chceme my sami. Co chci JÁ? Zeptali jste se někdy sami sebe? Máte pocit, že si nemůžete dovolit jít si za tím, kam vás srdce táhne? Proč ne? Co vás blokuje? Co vám brání?

Jsem přesvědčená, že vše plyne z naší sebehodnoty – pokud ani nevíme, co je uvnitř našeho srdce, nevíme, kdo doopravdy jsme, nejsme sami za sebe ukotvení, nemůžeme žít to své a nemůže nám nic doopravdy fungovat. 

Ale mám pro vás skvělou zprávu! Se vším se dá pracovat, vše se dá změnit a je reálné žít to, co si přejete. Každý z nás je originál a může se vydat na svou cestu k naplněnému životu. Je to jen na nás – všechno jde, když se chce. Bude mi potěšením, že vám na vaší jedinečné cestě mohu pomoci. Tak pojďme společně vykročit tím správným směrem! 

Vždy jsem si myslela, že jsem měla fajn dětství, ale i tak jsem si odnesla spousty špatných nastavení, které mě ovlivňovaly celý život. Vyrůstala jsem v rodině, kde mamka s taťkou žili vedle sebe, neviděla jsem žádný vzor zdravého partnerského vztahu. 

Mamka věčně udřená kvůli domácnosti, táta zalezlý v dílně. Oba rodiče se honili za něčím, ale to podstatné, mě a bráchu, nechávali zavřené každého ve svém pokojíčku. Cítila jsem se sama: chyběla mi pozornost, chyběl mi zájem, podpora, chybělo mi objetí, slyšet „máme tě rádi“... chyběla mi láska. Moje já se ztratilo dost brzy, přestala jsem být důležitá, neměla jsem se ráda, v ničem jsem si nevěřila. 

Rodiče se rozváděli, když mi bylo 13 let. Potom to se mnou začalo jít z kopce. Byla jsem naštvaná, chtěla jsem někam patřit... a tak jsem začala chodit po barech, diskotékách, hodně jsem pila, abych se dokázala uvolnit. Měla jsem potřebu přestat být ta hodná holka, ale bez pití jsem to nedokázala, protože už jsem to nebyla já. 

Doufala jsem, že si mě třeba doma konečně všimnou. To se sice dělo, ale ne způsobem, jakým bych potřebovala. Vezlo se to se mnou dost dlouho, chtěla jsem za každou cenu lásku, tak jsem zoufale hledala někoho, kdo mě bude milovat. Vztahy ale samozřejmě nikdy nevydržely. Pořád se mi opakovalo to samé, až jsem si jednoho dne řekla, že chyba musí být ve mně. A tehdy, v roce 2011, jsem poprvé vyhledala koučink. 

Pracovala jsem na sobě, dala si dohromady, co vlastně opravdu chci, jakého partnera chci po svém boku, a ono se stalo vše, jak jsem si vysnila. Našla jsem partnera, jakého jsem si přála, užívali jsme si, cestovali, požádal mě o ruku, přišla svatba, dům se zahradou, dvě krásné, zdravé děti. Co víc si přát. Ovšem nová role mámy mi obrátila život naruby. Měla jsem vše, ale nebyla jsem spokojená. 

Proč?

Uvědomila jsem si, že jsem začala kopírovat nastavení své původní rodiny. Manželství šlo úplně stranou, honila jsem se za úklidem, zahradou, chtěla mít vše perfektní, nedokázala jsem se zastavit, všechno ostatní bylo důležitější než já, vyvíjela jsem na sebe i okolí neustálý tlak, a pořád to pro mě nebylo dost. Tvořila jsem doma stejné dusno, jaké jsem zažívala v dětství; s manželem jsme začali žít vedle sebe, pořád jsem štěkala po dětech a syna si snažila přetvářet k obrazu svému, neuměla jsem přijímat, jaký je. 

Jediný opak ze své původní rodiny bylo, že jsem měla potřebu kolem dětí skákat, aby byly nadmíru spokojené, což samozřejmě také není v pořádku. Pořád jsem kolem nich lítala a nedokázala jsem si ani najít čas, abych si vypila kafe – měla jsem pocit, že jako máma na to nemám právo. Takže jsem byla naprosto uštvaná, zničená, nešťastná. 

Otevřela jsem si knihu (Ne)Gramotný rodič a zhrozila jsem se, co vše tvořím – jsem negramotná matka a rodič ztroskotanec, který na sebe vůbec nemyslí. A tak jsem si řekla DOST, teď je tu čas pro mě! 

Protože JÁ jsem ta nejdůležitější osoba ve svém životě. Pokud nebudu šťastná já, nebude spokojené ani mé okolí. Chci dál předávat stejné nastavení, jaké jsem si převzala ze své původní rodiny? Nechci! Mám právo žít to své a to chci předat i dětem. A tak jsem se rozhodla pro Školu koučinku, protože jsem cítila už jako nutnost udělat něco jen a jen pro sebe. 

A bylo to to nejlepší rozhodnutí v mém životě. Koučink mi dal směr! Po krůčkách nacházím zas tu jedinečnou Péťu, ukotvuji se, upevňuji si svou sebehodnotu, kterou jsem vůbec nedokázala cítit... Vím, že jsem někdo a mám tu své místo a můžu žít svůj naplněný život a být opravdu spokojená. Dokonce jsem našla i svůj profesní směr, který jsem tak dlouho hledala. Věděla jsem, že jsem silný empatik, vždy jsem přitahovala lidi, kteří se mi chtěli vypovídat, vždy jsem měla pochopení... ale nevěděla jsem, kde své schopnosti a talenty uplatnit. 

A teď to vím. 

Bude mi ctí objevovat každému z vás vaši individuální cestu a pomáhat odblokovat to, co vám v ní brání. Věřte mi, stojí to za to! Můžete žít! Ne jen přežívat.