Ing. TEREZA POSTRÁNECKÁ

Věř, že můžeš dosáhnout všeho, po čem tvé srdce touží, a být tím, kým skutečně jsi. A pokud ještě přesně nevíš, co to je a kdo vlastně jsi, tak se neboj. Všechny odpovědi se již nachází uvnitř tebe a společně je nalezneme. S láskou tvé pravé JÁ ♥

Vždy jsem byla milovnicí seberozvoje. Zajímali mě lidé a jejich příběhy, fascinovaly mě různé životní osudy, lidská psychika, mezilidské vztahy. Lidé se mi často svěřovali, vyhledávali mou společnost a rozebírali se mnou své problémy. Dělalo mi to dobře, dokázala jsem vyslechnout, poradit. Když se ale dostalo na mě samotnou, tak to byl pravý opak. Aniž bych si to uvědomovala, tak můj život řídila hlava a výkon, díky kterým jsem se cítila v bezpečí a měla vše pod kontrolou. Emoce byly velice nevítané, jelikož do všeho vnášely jen zmatek, chaos, bolest a trápení. 

Můj vlastní život byl o naplňování potřeb všech ostatních kromě mě samotné. Přizpůsobivost, skromnost a vcítění se do druhých jsem považovala za své silné stránky.

Práce byla mým hnacím motorem. Přestože jsem ale dřela jako kůň a již od 20 let vykonávala manažerské pozice, finanční hojností jsem rozhodně netrpěla. Naopak, jakékoliv zvýšení platu (o které jsem si navíc musela vždy sama požádat) vedlo k ještě většímu výkonu, abych si ho zasloužila.

Stejně jako v práci, tak i v partnerství určovali mou hodnotu druzí. V mém životě se tak drželi ti, kteří toho dokázali využít ve svůj prospěch – stejní negramoti jako já –, a ti kvalitní mě opouštěli, což jsem si pro sebe překládala tak, že nejsem dost dobrá, a mé sebevědomí šlo stále níž a níž.

Můj strach z ublížení a ztráty mi nikdy ani nedovolil rozvinutí dlouhodobého vztahu. Spíš jsem každý vztah už předem podvědomě sabotovala, abych si tak mohla potvrdit, že vztahy jsou k ničemu, láska neexistuje a samotné je mi líp. Uměla jsem si tak krásně lhát.

Navenek jsem působila velice schopně, pevně, možná by se dalo říct i spokojeně, ale opak byl pravdou. Uvnitř jsem byla nejistá, nestabilní, neklidná, ztracená, upjatá. Neustále jsem zpochybňovala sama sebe a vlastně jsem ani nevěděla, co chci a kdo vůbec jsem. Mé vymezování bylo vždy plné emocí, bojovnosti, výčitek a ve finále i sebebičování a zpochybňování vlastních potřeb a pocitů.  

Dokončení VŠ, sebevražda mého dědy, výpověď v práci, nalezení nové a odstěhování se z rodného Mělníka do Prahy tenkrát zřejmě odstartovaly mou vnitřní cestu ke změně. Trávila jsem více času sama se sebou, četla rozvojové knihy, navštěvovala seberozvojové semináře, řízené meditace, začala se věnovat józe. Tak strašně jsem toužila zklidnit tu svou neustále přemýšlející a analyzující mysl a nalézt v sobě odpovědi na všechny otázky, které mě dovedou k vnitřnímu klidu a míru. Ale ani meditace, ani jóga nesvedly to, co mé milované víno, které mi pomáhalo se každý večer uvolnit, vypnout hlavu a usnout, jelikož problémy se spánkem byly téměř na denním pořádku. 

Již nějakou dobu mě trápily silné bolesti břicha, které na jaře roku 2022 vygradovaly ve ztrátu vědomí a mým probuzením se na zemi vedle postele. Po pár návštěvách lékaře přišla diagnóza – endometrióza – a s ní i otázka mé doktorky, zda navštěvuji psychoterapii. Někoho by to mohlo pobouřit, ale já v tu chvíli věděla, že ji skutečně potřebuji, jelikož už si sama pomoct nedokážu. Všechny ty potlačené emoce, zadupané ženství, přehnaný výkon, život v mužské energii. Uvnitř jsem byla prázdná, nešťastná, ztracená, a dál jsem takhle žít nechtěla. Tímto se navíc velmi silně otevřelo téma mateřství a fakt, že ve 32 letech nejsem schopná mít dlouhodobý vztah, natož přivézt na svět dítě. A že možná tuto možnost ani nikdy mít nebudu. Jako žena jsem si už nemohla připadat víc neschopně a k ničemu.

Velice krátce nato jsem objevila Life Academy a všechny své úspory se rozhodla investovat do intenzivní práce na sobě. Tím se rozjela velkolepá transformační jízda. 

Byl to náročný rok. Vše, v čem jsem celé roky žila, se začalo bortit, zanikat, aby se mohlo zrodit nové a uzdravené. Bolelo to, moc. Občas jsem si říkala, zda se to vůbec někdy překlopí. Má koučka mi ale byla skvělým průvodcem. V pochopení a laskavosti mě prováděla všemi těmi nánosy a šla se mnou stále hlouběji a hlouběji, kam bych se sama nikdy neodvážila. 

Ještě před rokem bych nevěřila, jak moc mě to pohltí a co všechno se může za pouhý rok změnit. Z oběti se stal tvůrce, který už nyní ví, že vše je možné. Že já jsem tou nejdůležitější osobou ve svém životě. Osobou, kterou se vyplatí poznávat, naslouchat jí a plnit jí vše, na co si vzpomene. Být si věrná, hýčkat se, být k sobě laskavá a hlavně ve všech směrech upřímná. 

Pokud už také cítíš, že by se ti hodila pomoc a jsi připravený/á nahlédnout do svého nitra, ráda budu tvým průvodcem.