Ing. Veronika Faměrová

Být šťastný neznamená, že je všechno perfektní.

Vyrůstala jsem, řekla bych, v celkem klasické rodině, kdy rodiče mají spoustu práce, přestavuje se dům vlastními silami, děti se starají samy o sebe, případně o sourozence, a čeká se od nich, že budou „fungovat“. Já jsem občas „nefungovala“, protože spousta věcí pro mě bylo těžkých a neuměla jsem si s nimi sama poradit. Viděla jsem ale, že to rodičům úplně nevyhovuje, a já jsem si tak moc přála získat jejich přijetí, že jsem zapadla velmi hluboko do syndromu tzv. hodné holčičky. Dokázala jsem přesně poznat, co ode mě druhý očekává a chce, a následně taková být. Tenhle princip jsem opakovala ve škole, v kamarádských vztazích, v partnerství i v práci. Díky němu jsem také dokázala vycházet s lidmi, se kterými nikdo jiný dlouhodobě nevydržel. Stálo mě to ovšem spoustu energie a někde v tom jsem ztratila sama sebe. 

Po vysoké škole se mi naskytla možnost pracovat v laboratoři asistované reprodukce. Byla to pro mě velká příležitost, výzva a viděla jsem v tom velký smysl. Začátky ovšem nebyly vůbec jednoduché a vztahy na pracovišti často napjaté.

Také proto, že jsem v práci viděla, co prožívají ženy, které těhotenství odkládají a pak se otěhotnění nedaří, případně se potýkají s jinými problémy s otěhotněním, tak jsem brzy po nástupu do tohoto oboru otěhotněla. A to i přesto, že mi bylo jasné, že moje partnerství není zdaleka idylické. Pracovala jsem tvrdě, i když jsem byla těhotná, i když jsem měla malé dítě, následně děti. V partnerství jsem brala všechnu odpovědnost na sebe. Svoji hodnotu jsem viděla jen jako v člověku, který nosí domů peníze a nikdy neodpočívá. Práce mě sice bavila, časem jsem se dostala na vedoucí pozici, ale asi bylo jasné, že tohle tempo nejde vydržet věčně.

Začala jsem být nervózní a frustrovaná, dělala jsem si tisíce hororových scénářů na každou situaci, která přicházela, bála jsem se změn, bičovala se za každou chybu, děti jsem viděla málo, s partnerem jsme se často hádali a uvolnění jsem hledala u sklenice vína. Časem jsem se začala snažit najít cestu ven. Přečetla jsem spoustu knížek, citátů a viděla tisíce motivačních videí, ale nic se v realitě neměnilo.

Naštěstí jsem narazila na Life Academy a systematická práce na sobě mi pomohla a postupně pomáhá ve všech oblastech mého života, který bych teď ráda ještě posunula a pomáhala dalším.

Takže pokud už se taky cítíš připravená/připravený podívat se na svůj život z trochu jiného úhlu, jsem tu pro tebe.