Co myslíte: je bolestivější rozchod pro muže, nebo ženy? Obecně platí, že jsou ženy více emocionálně založené, a proto často bezprostředně po rozchodu vyjadřují svůj smutek pláčem. Naopak muži se mnohdy tváří, že se nic nestalo, uzavřou se a řeší si to po svém – prací, sportem nebo novým vztahem. Tudíž ztrátu a bolest můžou cítit až po nějakém čase. Ať už jde o muže, nebo ženu, je důležité pocity neignorovat a postupně se se situací vyrovnat. 

Kdy naposledy jste slyšeli muže otevřeně mluvit o rozchodu? Často od nich očekáváme sílu a hrdinství, kde není prostor pro emoce. O rozchodu z pohledu muže jsem se bavila s Jaroslavem Procházkou, koučem Life Academy, který mně upřímně vyprávěl a otevřeně popsal, jak i muži prožívají bolest, pochybnosti a hledají cestu, jak se znovu postavit na nohy. Možná v jeho odpovědích najdete kousek sebe.

Je pravda, že ženy a muži vnímají rozchod odlišně?

Když si muž dovolí prožít a uvolnit emoce, je to za ním. Muž se rychleji zvedne, jde dál, už se k tomu nevrací. Chlapi se rychleji dostanou do společenského života nebo nového vztahu. Ženy mají tendence stále to rozebírat, emočně prožívat, nebo hledají cesty, jak dát vztahu šanci.

Jak ale těžkou situaci zvládnout? Jaroslav Procházka říká: „Prožijte si celý proces, nejde to jinak.“

Fáze rozchodu u mužů: od zlomení až po přijetí nového začátku 

Každý člověk vnímá a prožívá situace přes svůj vnitřní pocit. Nikdo druhý nemůže vědět lépe, jak se daná osoba cítí a co prožívá. Je v pořádku si uvědomit, že má rozchod určité trvání, svoje fáze, které je dobré si připustit a prožít. Podrobněji se o fázích můžete dočíst v článku: Jak se vyrovnat s rozchodem. Pojďme se podívat, jakými fázemi k přijetí si prošel Jaroslav:

• Zlomení, úplné dno – uzavření se do sebe.
• Lítostivé váhání – přemýšlení, jestli chci vztah zpět, pocit viny, strach, že zůstanu sám, jsem špatný.
• Přijetí celé situace – přirozený postup, není to konec světa.
• Ukončení v lásce – vím, že je konec, mám toho druhého rád, ale pouštím to, ať jde každý svou cestou.

Jak prožívají rozchod muži: „Ohromná bolest, neudělal jsem ji šťastnou.“

„Chlapi nebrečej.“ Častá věta, kterou kluci slýchávali už jako děti. Ve společnosti je muž brán jako silný, který nepláče, neohlíží se nalevo napravo, ale jde dál. Když ho nějaká situace zasáhne, nedá to najevo. Nechce připustit zranitelnost. Má strach ze selhání. Ale co když bolest nezmizí, jen se schová? Když se k rozchodu postavíme tím, že emoce zatlačíme do sebe, tak budou uvnitř nás narůstat. Skutečná síla a hodnota tkví v tom, aby si právě i muži dokázali prožít a uvolnit nepříjemné emoce – tak jak to dokázal i Jaroslav.

Jak prožíval svůj rozchod?

Nejdřív jsem cítil ohromnou bolest – nedal jsem to, neudělal jsem ji šťastnou. Nezvládl jsem to, nejsem dost dobrej. Po rozchodu jsem byl hodně uzavřený, přestal jsem i s koučinkem, bylo to pro mě těžké. Odešla a já jsem netušil, proč to udělala. Věděl jsem, že se necítila dobře, ale nevěděl jsem proč. Chtěl jsem komunikovat, ale ona nechtěla, zavírala se. Byl jsem odstřihnutý. Došla mi trpělivost zjišťovat a ptát se, nechal jsem to být a partnerka se odstěhovala.

Co ti pomohlo se s tím vyrovnat?

• Prožít si to – když jsem byl v aktivitě, tak jsem smutek necítil, ale když jsem přišel domů, byl jsem tam sám a začaly mi v hlavě jet vzpomínky. Dovolil jsem si prožít smutek i lítost – vybrečet se z toho a nedržet to v sobě. 
• Stavět si sám sebe – na koučinku si zpracovat pocity viny, selhání, nejsem dost dobrej.
• Pochopit, co se stalo – uvědomit si, v čem mi vlastně ve vztahu nebylo dobře, kde jsem se potlačoval, kde jsem nebyl sám sebou.
• Přijetí vlastní cesty, svého tempa – chci to mít jinak, netoužím po tom, co chtěla partnerka, a je to v pořádku. 

Rozchod s milenkou: Proč si muž hledá milenku?

Milenka není vždy jen fyzickým rozptýlením, ale nahrazuje muži to, co mu ve vztahu schází. Ať je to touha po dobrodružství, pocitu uznání, iluze svobody, nebo hledání hlubšího porozumění – tak jak si to prožil i Jaroslav. 

Co muže vede k tomu, aby si našel milenku?

Muž hledá to, co nemá doma, nekomunikuje s partnerkou, co potřebuje. Neměl jsem sílu a odvahu komunikovat, co ve vztahu potřebuji, scházela mi pozornost. S milenkou jsem si otevřeně o všem povídal, sdíleli jsme si, co ve svých vztazích prožíváme, a tím se navazovala blízkost. S partnerkou mi to nešlo.

Čím to, že s partnerkou ti nešlo komunikovat a s milenkou ano?

Komunikace s milenkou nám fungovala, protože jsem neměl co ztratit. Nesoudila a nekritizovala mě. Mohl jsem se jí otevřít. 

Jak to dopadlo, dozvěděla se to partnerka?

Partnerka objevila naše zprávy, ale nechtěla o mě přijít. Cítil jsem od ní zájem. Domluvili jsme se na ukončení vztahu s milenkou a začali fungovat od začátku, ale důvěra byla už narušená. Nevěřila mi, proč jsem to udělal. Že to bylo hlavně o otevřeném sdílení a pochopení. 

Rozchod s milenkou nemusí být jen koncem tajného vztahu, ale můžeme ho brát jako příležitost k pochopení toho, co nám ve vztahu chybí nebo co si nedovolíme – jako byla pro Jaroslava otevřená komunikace. 

Muž po rozchodu: „Dovolte se cítit se zlomeně a nanic.“

Muž po rozchodu často balancuje mezi bolestí ze ztráty a hledáním nového směru. 

Co si z této zkušenosti odnášíš ty?

Díky bolesti jsem zjistil, že je potřeba mít sebe na prvním místě. Nejdříve se cítit sám se sebou dobře, abych mohl tvořit partnerství. Dělal jsem všechno pro to, aby partnerka byla šťastná, a myslel jsem si, že díky tomu budu šťastný pak i já. Ale tak to nefunguje. Pomohlo mi uvědomit si, že jsem sám pro sebe ten nejdůležitější člověk. 

Je něco, co by mohlo rozchodu zabránit, kdybys o tom věděl předtím?

Kdybych uměl líp komunikovat a nenechal se odbýt: 

• Vést rozhovor na hlubší úrovni, nedávat ploché otázky, z těch jsem se nic nedozvěděl. 
• Vědět, jak se správně ptát, mít odvahu, být aktivní. 
• Bouchnout do stolu a rozebrat to. To je to nejdůležitější.

Bez komunikace jsem nevěděl, na čem jsem. Jestli se mám snažit, nebo ne. Bál jsem se komunikovat, co bych potřeboval, co můžu a co zas nemůžu říct. 

Co bys na závěr vzkázal mužům, kteří si právě procházejí rozchodem?

Prožijte si celý proces, bolest, emoce, pocity, nejde to jinak. Je to ten první a nejdůležitější krok. Zacházejte se smutkem a bolestí stejně jako s naštváním – fyzicky se vybiju, vykřičím se. Dovolte to i smutku – má taky více variant uvolnění. Dejte si prostor být sám a prožijte si to. Sami před sebou se nemusíte stydět. Je důležité, aby emoce prošly tělem a vyplavily se. Dovolte si cítit se dole, zlomeně, cítit se nanic. Truchlení je součást rozchodu. Kdybych to nechal v sobě, tak mě to nepustí dál.

Jestli jste plní výčitek, pocitu selhání, že jste špatní nebo že jste neudělali partnerku šťastnou, tak zkuste naši 30minutovou konzultaci zdarma, třeba vás tento krok postaví zpět na nohy. 

Držím vám palce. 

Alžběta Bušková