Víra hory přenáší a lidi mění. Víra činí zázraky. Věř a bude ti dáno. Víra uzdravuje.
Proč je tak těžké věřit? Protože vírou musíte žít. Buď ji máte, nebo ji nemáte. Není žádný střed. Nemůžete věřit jen napůl. Neexistuje žádný návod, jak se k ní dopracovat. Cestu k ní si musí najít každý sám. A přitom stačí udělat jen jednu jedinou věc. Věřit.
Srdce dává věci do pohybu. To je ten správný náboj pro uskutečnění vašich záměrů. Bez této podpůrné energie se neděje nic. Co je tím záměrem? Vnitřní přesvědčení. Vědomá i podvědomá, přičemž hlavní slovo má podvědomí. To je hybnou silou všeho. Přesvědčení = víra. Vy se pak můžete divit, proč se vám dějí věci, které ve svém životě vědomě nechcete. Protože vaše podvědomí si o tom myslí své. Všechna vaše přesvědčení jste dobrovolně přijali – z velké části nevědomě – v dětství. Malé dítě ještě věřit umí. Umí to dokonale. Věří všemu, co se mu řekne, a všemu, co se kolem něj děje. Tyto informace jsou v podvědomí uloženy jako čistá pravda. A co je čistou pravdou, o tom se nepochybuje. Tečka. To je síla víry.
V koučinku vytahujeme informace z podvědomí a umožňujeme vám vidět vaši osobní pravdu a přesvědčení, která ovlivňují váš život. Velmi často zjistíte, v jaké deziluzi žijete. Jste otrokem své vlastní hlavy. Jakmile se identifikují vaše podvědomá přesvědčení, máte možnost si vytvořit nová. Taková, která vám dělají dobře. Začínáte vědomě tvořit svůj život.
Potřebujeme jak srdce, tak mozek. Ne nadarmo vlastníme oboje. Ve většině případů se však stále učíme, jak je uvést v soulad. Synergie hlavy a srdce vám poskytne neomezené možnosti v tvorbě vlastní reality. Často je člověk obětí omezení své hlavy. Co představují ta omezení? Strach, obavy, zpochybňování. Proto se musíte nejprve dostat přes svou hlavu (více o tom v článku Umění vypnout mozek). Pak se může stát to, že hlava srdci uvěří a oba spojí své síly dohromady.
Přes obavy a strach se také umíme v koučinku dostat. Jak? No přece… Schválně, jak přestanete věřit? Tak, že své přesvědčení zpochybníte. Zpochybníme váš strach. Dostanete jiný náhled a jinou variantu. Nejprve rozpustíme strach. Poté můžete věřit. A tentokrát už tomu, čemu chcete věřit vy sami. J
Kde je strach, tam není víra. Začínáte-li zpochybňovat, přestáváte věřit. Absolutní víře se musíte odevzdat, všechno pustit a plně se jí oddat. Je to stav bez špetky pochyb. Nejsnáze se toho dosahuje u situací, které jsou vám tak nějak „jedno“. Dá se říci, že vám ani nezáleží na výsledku. Takto totiž vysíláte čistou energii tvoření nezatíženou chtěním. Jakmile něco chcete, záleží vám na tom. Pokud ke chtění přilnete, vznikají automaticky i obavy, zda to dobře dopadne. Protože si to tak moc přejete. Proto východní učení hlásají, že nemáte na ničem lpět, jinak se život stává utrpením. Ještě jednou: zpochybňujete-li, bojíte se. A jak už víte, obavy nemají s vírou nic společného. Věříte tedy tomu, že se to nestane. Smutný paradox.
Uvedu malý příklad, který se mi stal před deseti lety, a tato událost změnila můj život. Při večerním návratu domů jsem zčistajasna prohlásila: „Já bych někdy chtěla vidět jezevce.“ Sama jsem byla překvapená tím, co jsem řekla. Ani jsem nečekala, že bych je mohla vidět. Nečíhala jsem za každým rohem, kdy už nějaký vyleze. Pak se to nějak stalo, do čtvrt hodiny přede mnou přešli přes cestu hned tři. Když to shrnu, věřila jsem, že je možné vidět jezevce, ale nečekala jsem (nevyžadovala), že se to stane. Úplně jsem to pustila.
Jasně si definujte svá přání. Ujasněte si, co vlastně chcete. Tak jako já jsem si vypřála „jezevce“ – nenapadlo mě tehdy specifikovat, jestli jednoho jezevce, nebo dva jezevce, nebo… a Vesmír mi to vyplnil podle vlastního uvážení.
Pak svým přáním nechte volný průběh. Nechte je žít svým vlastním životem.
Nezbývá než začít zkoušet. S vírou, že to dobře dopadne.