Stačilo vyplnit test na internetu http://lucie-konigova.cz/test-zeny/.

A z prohlížeče na mě bliká prachsprostá lež. Matka masakr?! Sorry jako! Tohle napsat o mé osobě! Troufalost. Já pro rodinu dýchám. Žiji jen pro ni. Ani minutu neposedím. Postarám se. Zařídím. Uvařím. Nakoupím. Vygruntuju. Přinesu. Přivezu.
Urážka té, co každé ráno bez řečí nasedne do kolotoče starání a péče. Pozor, jedeme!

• Vzbudit děti.
• Připravit snídani.
• Obléci děti.
• Dohlédnout na ranní hygienu (tu sama nestíhám).
• Vyvenčit psa.
• Nachystat svačiny.
• Rozvézt do školy.
• Rychle do práce.
• Pak pro děti.
• Rozvézt na kroužky.
• Nakoupit.
• Uvařit večeři.
• Napsat úkoly.
• Vyprat, vyžehlit.
• Uložit děti.
• Debordelizace.
• Konečně do postele.

Ve vteřině bych padla únavou do náruče Hypnose. Když cítím jeho ruku na svém stehnu, dávající mi jasný rozkaz k rozpustilostem, mám sto chutí zachumlat se do peřin a spát. Jenže ten varovný majáček v mé hlavě hvízdá: „Chlapovi musíš VŽDY vyhovět. Jinak ti uteče.“

Ulehám tedy statečně na znak. Do polohy „matrace“. Vydržím to! Předehru zná jen z opery. Jako vždy se rovnou vrhá do akce. A já trpitelsky čekám, až pán tvorstva zvolá vítězoslavné „Už“. Držím se zuby nehty. Jen aby ze mě nevypadlo to slůvko dříve než jemu. Dotaz „Už budeš?“ jej stoprocentně rozčílí. A já skončím pod sprchou nadávek a přirovnání k hrochovi. Dnes jsem to dala. A neprožitý orgasmus mi dodá čokoládička. Hlavně že je chlap spokojený. Ženská vydrží hodně.

A ráno. Dámy a pánové, kolotoč povinností se právě rozjíždí. Honem honem. Jenže dnes to opět nějak drhne. Jako vždy. Manžel nervózně klepe do stolu. Čeká na snídani. „Hej, hejbni tím tlustým pozadím.“ Řídí „dopravu“ domácnosti vsedě, aniž by mi pomohl, zatímco já lítám jako hadr na holi. Měním plínku, od syna vstřebávám informaci, že do školky musí donést kaštany – které nemáme. Jeho žalostný pláč tiším slovy: „Neřvi pořád, kdo to má poslouchat. Ty jsi uřvanej parchant.“ K tomu všemu se na plotně pálí vejce. Hlučné prásknutí dveří mi oznamuje, že jsem opět selhala. Vždyť mu jeho matka říkala, ať si mě nebere. „Teď máš, co jsi chtěl.“ Ještě vždy polituje. A kritickým okem přejede mou postavu s mírami několikrát přesahujícími míry modelek. Pozastaví se nad mastnými vlasy, propocenými šaty od Vietnamce. Jedinými, co mám.

„Mami, mami“ mě teprve probere. „Bože, po kom jsi tak hloupý? Počkej, já ti jednu fláknu,“ peskuji syna za rozlité mléko.

Možná jsem matka masakr. Víc jsem však zmasakrovaná žena. Rozdala jsem se. Servis 24 před zhroucením. Uhoněná. Utrmácená. Vysílená. Frustrovaná. Nemilovaná. Nešťastná.

TEĎ MATKA ŠŤASTNÁ – Jsem „šťastná to žena“.

• Vzbudíme děti.
• Pomazlíme se.
• Dáme si snídani, co nachystali večer s Božským.
• Zúčastním se závodů, kdo bude první u dveří.
• Samozřejmě že děti, já se zdržím v koupelně.
• Jsem upravená matka.
• Chůva vyzvedává.
• Jdu na jógu.
• Pak na kosmetiku.
• Uvařím večeři (dnes já, zítra Božský).
• Děti už mají úkoly napsané.
• Božský mi pomůže uklidit.
• Večer si povídáme u sklenky vína.
• Vášnivě se milujeme.

A ráno. S Božským se loučím polibkem. Snídali jsme společně v klidu. Odstartuji závod v oblékání. A čtu právě došlou SMS od něj: MILUJI VÁS, RODINO. Jsem šťastná. A mé děti taky.

Zázraky se dějí. Stačí jen chtít. Každá z nás je strůjcem svého štěstí. Buď zůstanete provždy matkou masakr, uvláčenou osudem, unavenou životem, hledající radost v čokoládě a víně, nebo zapracujete na přerodu. JEN ŠŤASTNÁ ŽENA MÁ ŠŤASTNÉ DĚTI I PARTNERSTVÍ. Stačí kliknout na http://www.lucie-konigova.cz/koucove/, provedu vás do říše ŠŤASTNÝCH ŽEN.