Myslet na sebe je ohleduplné vůči okolí. 

Když tento fakt připustíme a naučíme i naše děti, tak si vzájemně nejvíc pomůžeme. Připravíme tím pro život zdravě sebevědomého člověka, který si bude uvědomovat svoji hodnotu a bude si sebou jistý. Dokáže se o sebe opřít. O své pocity. Stane se příjemným společníkem a autentickou osobností.

Narozením přebíráme každý plnou odpovědnost za svůj život.

Příroda sama rozhodla, že devět měsíců má za své dítě plnou zodpovědnost matka. Skutečně za něj ŽIJE. Dýchá, tráví, vylučuje. Po devíti měsících se odstřihne pupeční šňůra a miminko musí začít samo dýchat, trávit a ŽÍT svůj vlastní fyzický i duševní život. Nemůže již zůstat napojené pupeční šňůrou na matku. Jeho fyzický potenciál by neměl dostatek místa. Jak by se vešel dvoumetrový syn do břicha své matky?

Myslet nejdřív na sebe je cesta k plnému rozvoji potenciálu člověka.

Stejné je to i s duševním potenciálem. Ten se může plně vyvinout, jenom pokud se „odstřihne emoční pupeční šňůra“. Rodiče přestanou „cítit“ i za svoje děti. Nechají je cítit samy a respektovat jejich pocity. Matka neví lépe, co dítě baví. Co jeho duši lahodí. Co nasytí jeho vnitřního člověka. Co naplňuje jeho třetí složku osobnosti. Necítí za své dítě. Jak může matka cítit, zdali má její dítě třísku na prstu? To dokáže cítit jedině dítě samo. Stejné je to i s emocemi.

Budeme-li správně podporovat u dětí, aby myslely nejdřív na sebe, dokážou lépe a rychleji a bez pocitu viny vyjádřit své emoce. Projevit je. Díky tomu bude možné lépe komunikovat, spolupracovat a vytvořit co nejefektivněji vzájemnou dohodu a pohodu.

Je to někdy těžko pochopitelné. Máme v sobě silně zakořeněné, že myslet na sebe je sobecké. Ovšem sobecké je to v případě, že vše chci jenom pro sebe a nic pro druhé. Ale pokud myslím nejdřív na sebe a budu příjemně umytý, najedený, odpočatý, spokojený a duševně nasycený člověk, tak jsem přínosem právě i pro druhé. Mohu druhým ze sebe dát nejvíc. Chci-li pro sebe životní spokojenost, tak to neznamená, že ji nechci pro druhého, že mu ji chci brát?

Myslet nejdřív na sebe je tedy nutné, správné a vůči okolí ohleduplné. 

Životní spokojenosti a lásky je dost pro všechny, jako vzduchu na planetě. Je pro každého, kdo si ji vezme. Naučme se každý sám vdechovat dobrý pocit a dýchat nejdřív za sebe, jinak právě neohleduplně způsobuji, že mi bude muset „umělé dýchání“ dávat druhý.

Nemyslet nejdřív na sebe je sobecké.

Můžeme si to ještě jednoduše přiblížit u fyzického těla a péče o něj. Pokud nebude každý myslet nejdřív na sebe, svoji fyzickou hygienu, bude hladový, nevyspalý a zanedbaný, bude svým fyzickým zápachem znepříjemňovat život svému okolí. Dokonce může okolí i ohrožovat. Třeba hladový, zanedbaný a nevyspalý řidič autobusu doslova ohrožuje cestující. Tudíž, budu-li myslet nejdřív na sebe, je to pro mé okolí to nejlepší. Nepřidělám mu tím starosti. Stejné je to i v duševní rovině. Svým nenasycením, nespokojeností, otráveností, negativismem šířím okolo sebe „emoční zápach“, tlak a nepříjemný pocit. Mému okolí nebývá v mé blízkosti příjemně.

Nasytit se fyzicky i duševně je úkol každého jedince, nikdo jiný to lépe neumí.

Více informací získáte:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >>