„To vyřeším v klidu.“ Přísaháte, že už další hádku nevyvoláte. Scénář je dokonalý, vy mu nevyčtete ani slůvkem nic, čím vás naštval, a on bude s vámi ruku v ruce trávit celý večer a zažijete explozi vášně při usmiřovacím milování. Přesto když dojde na daný okamžik, spustíte lavinu výčitek a nadávek na hlavu svého protějšku. Plánované scény jsou zničené a místo bouchnutí špuntu od bublinek je slyšet prásknutí dveřmi za jeho zády.

Vědomě naplánovaný scénář „Nebudu na něj ječet” přesto, jak byl úžasný, končí fiaskem. On je s kamarádem v hospůdce, v tom lepším případě, a vy doma ve zlosti.

Proč se nám scénář usmiřování bortí? Smršť výčitek jde z našeho podvědomí, ze zraněné duše:

1. jsme emočně zraněné;
2. závislé na partnerovi;
3. žárlíme;
4. bojíme se, že ztratíme kontrolu;
5. děsí nás samota;
6. nejistota.

To duše „řve bolestí“. Zase tu budu sama a opuštěná. Čím víc vaše myšlenky krouží kolem osamocení, tím víc zažíváte od partnera jeho vzdalování se. Možná jste jako holčička nepoznala otce vůbec nebo vás zraňoval svým nezájmem. Snahou dosytit se láskou se propadáte do závislosti na muži a on zase prchá.

Mnoho žen se snaží muže „pojistit“ dítětem. Ale i přesto, že máte děti jako smetí, vaši jistotu a klid tělu ani duši nedodá. Budete se víc topit v trápení a děti pro vás budou „koulí“ na noze. A kvůli tomu, že opakují nastavení rodičů, čeká je stejné emoční peklo jako vás.

Křik a výčitky jsou vlastně slzy malé, ublížené holčičky ve vás.

Na terapiích otvíráme dveře k 13. komnatě, kde se skrývá vaše vnitřní holčička. Schovala se tam před bolestí a zraněním od ostatních. Doufala, že v úkrytu jí bude dobře. Jenže je to jako se zubem. Máte-li v dásni zánět, budete cítit bolest, posílat do těla jedovaté částice, i když investujete do plomby za tisíce.

Trápí vás, že partner dává přednost ostatním před vámi? Změňte své nastavení. S pomocí koučů z našeho týmu. vymažte svá zranění z duše. Pociťte klid a lásku v sobě a ta se vám začne zrcadlit v kvalitním partnerství.