Závislost na alkoholu je vážný problém, který ovlivňuje nejen samotného jedince, ale i jeho blízké, vztahy a každodenní život. Mnoho lidí si dlouho nepřipouští, že jejich vztah k němu přerostl zdravou mez. V tomto článku vám ukážeme, jak se pozná závislost na alkoholu a jak ji lze účinně řešit. Nabízíme praktického průvodce, který vás provede příznaky, riziky a možnostmi léčby.
Závislost se neprojeví hned zřetelnými znaky jako denní opíjení nebo těžké abstinenční příznaky. Naopak – často začíná velmi nenápadně a vypadá jako „normální“ součást života. Jak tedy poznat závislost, když zpočátku působí tak nevinně?
Zamyslete se nad následujícími body:
Tyto první varovné signály bývají často přehlíženy nebo zlehčovány. Jenže právě tady může začínat závislost – v potřebě vypnout, zapít emoce, uniknout realitě.
Včasné zastavení a přiznání si těchto signálů je často tím nejdůležitějším krokem. Možná se už právě teď ptáte sami sebe:
„Jak poznat závislost na alkoholu – a týká se to i mě?“ To je velmi důležitá otázka. S pomocí někoho, kdo vás vyslechne, to bude efektivnější a jednodušší.
Závislost na alkoholu nezasahuje život ze dne na den – přichází tiše, nenápadně. Zpočátku si možná jen častěji říkáte: „Dnes si zasloužím skleničku.“ Postupně se ale stává prostředkem, jak zvládnout stres, nepříjemné emoce nebo prázdnotu.
Brzy se objevuje únava, podrážděnost, vnitřní napětí. Ztrácí se radost z běžných věcí, klesá chuť být s lidmi. Ve vztazích přibývá ticha nebo napětí, tělo se ozývá nespavostí, bolestmi hlavy či pocitem vnitřního tlaku. A přestože navenek vše může ještě „fungovat“, uvnitř už něco praská.
Pokud se v této fázi nic nezmění, postupně přichází vážnější důsledky – psychické potíže, zhoršení zdraví, problémy v práci i rozpadající se vztahy.
Ale právě v těch prvních tichých varováních je skrytá šance na změnu. Čím dříve, tím lépe, než – než bude pozdě?
Klientka Petra, 31 let
„Cítila jsem se bezmocná. Láhev vína byla moje nejlepší kamarádka – chápala mě, věděla, co se uvnitř mě skutečně skrývá, nebyla jsem na to sama. Na ten hluboký smutek a prázdno uvnitř mě. I když jsem kolem sebe měla spoustu přátel, milujícího manžela, pracovní pozici, o které jsem si myslela, že je ‚vysněná‘ – cítila jsem nespokojená, nešťastná, sama.“
Že je něco špatně, jsem uvnitř sebe asi cítila dlouho. Jediné, na co jsem se těšila po práci, byla láhev vína. Když jsem neměla příležitost si dát, byla jsem nervózní, protivná. Největší zlom přišel, když jsem samu sebe nachytala u kontejneru, jak dopoledne vyhazuju prázdné láhve od vína, aby to manžel neviděl, než přijede z práce. Měla jsem strach, že když to přiznám nahlas, budu v jeho očích špatná, selžu. Přitom to celou dobu zpovzdálí sledoval a snažil se mi pomoct. Ale člověk musí chtít sám.
Krok číslo jedna tedy byl si to přiznat. Nechtěla jsem, aby alkohol dál stavěl mezi námi zeď, a především jsem se už nechtěla cítit tak bezmocně.
Ze začarovaného kruhu mi pomohly pravidelné koučinky, kde jsem poprvé v životě začala řešit vztah k sobě, ke svému tělu a můj život celkově – minulost a přítomnost. Vůbec jsem netušila, že se nemám ráda a že právě to stojí za mojí nespokojeností.
Díky každotýdenním sezením jsem postupně svůj vztah k sobě uzdravovala a chápala souvislosti toho, co ve svém životě tvořím a že se točím ve svých nevědomých vzorcích.
Alkohol mi nahrazoval můj vnitřní hlas, od kterého jsem byla odpojená. Láhev vína byla moje kamarádka, které jsem mohla ukázat a odhalit svoje stíny. Zároveň jsem se jím trestala za to, že nejsem dokonalá. Byl to kruh, ve kterém jsem se točila. Nahrazoval pocit bezpečí – „tady můžu být sama sebou“.
Paradoxně jsme téměř vůbec neřešili alkohol jako takový, ale především moje pocity a nastavení a vztah k sobě a lásku k sobě. Díky tomu postupně odpadl z mého života sám. Nikdy to nebylo o alkoholu, ale o mně.
Jak se zbavit se závislosti? Není to snadné – ale je to možné. Neexistuje jedna univerzální cesta, ale určité kroky bývají společné pro každého, kdo se rozhodne vydat směrem ke změně. A právě tyto první kroky jsou často těmi nejdůležitějšími.
Cesta ven vede přes laskavé sebepoznání, odvahu říct si o pomoc a důvěru, že změna je možná. A i když je to cesta postupná, každý krok se počítá. První pohyb směrem k sobě je často tím největším vítězstvím.
Autor: Bc. Eva Kratochvílová
Profesionální kouč Life Academy
Možná vás bude zajímat: