Určitě jste si někdy říkali, při pohledu na své rodiče: „Taková určitě nikdy nebudu! Budu jiná!“

„Takhle teda nedopadnu! Můj život bude pestrý a plný zážitků!“
Ale co se stalo? Aniž bychom pro to cokoliv vědomě dělali,
přistihneme se, že se podobáme svým rodičům.

V projevech, které nám samotným kdysi vadily. Řítíme se nejen víc a víc do jejich podoby, ale i do jejich stylu života. Naše reakce jsou jak přes kopírák! Od okolí slýcháme: „Ty už jsi stejná jako tvoje máma“. „Chováš se jako tvůj otec!“.

Vědomě nás doma řadu věcí neučili, a přesto je děláme. Nasávali jsme dění, jako houby. Zakořenilo se hluboko v nás. Vše co se doma dělo, jsme přijímali za vlastní. Jak se k nám rodiče chovali. Jaký měli k sobě vztah. Jak o svůj vztah pečovali. Jak společně řešili problémy. Jak trávili volný čas. Kdo měl doma na starosti finance. Kdo měl poslední slovo.

Atmosféra, rodinné způsoby a zvyklosti se nám nahrávaly do našeho podvědomí. Přijali jsme je automaticky za svoje. Když táta rozhodoval o financích, tak v našem životě budeme očekávat, že o financích bude rozhodovat partner. Pokud máma měla poslední slovo, naší partnerce necháme přirozeně prostor pro poslední slovo a podvolíme se. Mnohdy nám tato nastavení vůbec nevyhovují.

Jedeme v pohodlném a bezpečném automatickém módu generačních, emočních programů. Podvědomá část nám je denně posílá. Řídí náš život. Rozhoduje. Ve vědomé části je vůbec neřešíme. Většinou si je ani neuvědomíme. Jsme kopií svých rodičů nejen ve vzhledu, charakteru, ale postupně i ve stylu života.

Sny a touhy, pro které jsme kdysi žili, pomalu mizí v šedé mlze denních stereotypů. Nechcete se s nimi ještě úplně rozloučit, ale nevíte jak je realizovat. Máte strach? Z čeho? Co vám v tom brání? Kdo vám v tom brání? Okolí? Partner? Výmluvy! Jste to vy sami. Nikdo jiný. Vaše hlava!

Můžete si ale říct dost! Takhle určitě nechci jít dál. Chtěla bych mít naplněný a radostný život. Nechci běžet krysí závod. Z práce pro děti, nakoupit, uvařit a k televizi. Na gauč ke zprávám. Otupovat se vínem, protože se sebou nemůžu vydržet. Změňte svoje programy, které vás omezují. Zkratujte automatické a zastaralé generační emoční proudy a nepředávejte je dál svým dětem.

Co udělat? Zastavit. Zrevidovat emoční programy. Změnit co mi nevyhovuje.

Zorientujte se v mapě svého života. Kde jste? Jdete smysluplně? Cítíte se naplněni? Dáváte příliš úsilí, které vás již vyčerpává? Udělejte si revizi svého života. Uspořádejte si ho. Ukliďte si v něm. Podívejte se na svoje hlavní oblasti: zdraví, práce vztahy a peníze. Máte ve svém životě všechno, co jste chtěli?

Nemusíte bojovat a nosit programy, které nechcete. Přeprogramujte si hlavu a nebuďte další generace přes kopírák. Pomůžete nejen sobě, ale ochráníte i vaše děti.

Nejčastější paralyzující, generační emoční programy bývají: Nejdřív práce, potom zábava. Dělej něco užitečného. Peníze kazí vztahy. Bohatý člověk je podvodník. Starat se o sebe je sobecké. Nejdřív musím myslet na spokojenost okolí a potom až na svoji. Nedělám dost. Vždycky může být můj výsledek lepší. Pochvala je zbytečná. Práce je povinnost. Radost do práce nepatří. Projev přílišné radosti mi může druhý zkazit. Spokojenost mě nerozvíjí.

Buďte sví a jděte svojí vlastní cestou. Každý člověk je jedinečný. Není, nebyl a nebude na světě nikdo druhý, stejný, jako jste vy! Každý jsme unikátní bytost. Tak svoji originalitu rozvíjejte a nebuďte jen další kopií. Využijte vlastní tvůrčí sílu a vykročte dál k vnitřní spokojenosti. Přeji vám hodně štěstí!

Více informací na:

E-kniha zde >>
Přednáška Čechy zde >>
Přednáška Slovensko zde >>