Povím vám příběh jedné mé klientky. Přišla ke mně do koučovacího křesla celá nešťastná, smutná, bez energie. Vnitřně vyhaslá, v panice, že si neví rady se svou dvanáctiletou dcerou. Viděla na své dcerce, že ji dlouhodobě uvnitř sebe něco trápí. Cítila z ní, že je uzavřená a neumí o svých pocitech mluvit. Ani nechtěla. Maminka se neustále ptala: „Proč? Co dělám špatně? Jak ji mám vychovávat? Proč není moje dcera šťastné dítě? Jak jí mohu pomoci?“

Dcera byla plná vzdoru. Negace. Odmítala druhé. Kopala kolem sebe. Snažila se druhé rozeštvat. Záměrně se snažila zkazit a zničit druhým všechno to hezké. Vynucovala si pozornost. Byla schválně hodně hlučná, aby ji okolo viděli a slyšeli. Vyvolávala se svou maminkou hádky, aby získala pozornost a lásku. Byla až zlá. Zákeřná. Byla z ní cítit nenávist vůči druhým. Potlačovala se. Bála se projevit své pocity. Nikoho k sobě blíž nepustila. Bylo náročné s ní vyjít. A zároveň bylo vidět, jak je uvnitř sebe ta holčička nešťastná, zraněná a slabá. Jako by to bolavé srdce uvnitř ní volalo o pomoc.

Maminka si tolik přála užívat si se svou dcerou hezké chvíle „jako mamka s dcerou“. Toužila v ní vidět „šťastné a zdravé dítě“. Místo toho byla unavená. Z její přítomnosti. Z jakéhokoliv kontaktu s ní. Většinou to skončilo konfliktem. Hádkou. Emocemi. Obviněním. Pláčem.
Maminka se tím hodně trápila. Hledala odpověď, proč se ta dcera tak chová? Co ji trápí? Proč je tak zlá? Proč reaguje agresivně a podrážděně?

Pomocí koučinku se maminka začala otevírat. Všechno, co mi vyprávěla o své dcerce, se týkalo jí samotné. Byla plná velkých zranění a odmítnutí ze svého dětství, které prožívala se svou maminkou. To, jak se její dcera chovala, byl jen odraz toho, co uvnitř sebe maminka velmi dlouho potlačovala, udupávala a nosila. Bolest a strach se otevřít blízkým. Neměla uzdravený vztah k sobě. Ke své vnitřní holčičce.

Postupným odklizením vnitřních bloků, zahojením vnitřních zranění docházelo k uzdravení sebehodnoty maminky, její vnitřní holčičky. Automaticky se tím obratem uzdravila i její dcera. Během pár dní mi přišla od klientky zpráva:
„Děkuji mnohokrát za pomoc, mým největším darem je vidět svoji dceru šťastnou.“

Někdy se nám to všechno zdá tak snadné, a zároveň mnohdy tak těžké. Snadné v tom, že cokoliv se děje našim dětem, je odrazem toho, co je uloženo hluboko v nás. A těžké na tom je připustit, že se to týká nás samotných. Rodičů.

Nezůstávejte na svá trápení sami. Velmi ráda vám pomohu uzdravit vztahy s vašimi dětmi. Pomůžete tím nejen sobě, ale i svým dětem a partnerům. A věřte mi, stojí to za to. Těším se na vás.