Od svých dvanácti let se považuji za anorektičku. Dá se tedy říct, že téměř deset let existuji po boku této nemoci, teď však jako dospělá žena, která s ní už nebojuje, a poslouchá ji, naslouchá, zjišťuje, co chce, a proč ta jedna malá část zůstává vzadu v hlavě, vynořuje se v těžkých situacích a nechce odejít.

Život před anorexií

Život před anorexií byl velmi jednoduchý. Byla jsem energické, šťastné dítě, inteligentní a aktivní, nesnášela jsem nudu, měla jsem spoustu přátel a milovala jsem čas strávený s bráchou, tvořili jsme tým. Už tehdy jsem cítila, jak mě táta miluje, možná snad upřednostňuje, říkával, že jsem tatínkova holčička. Milovala jsem pocit, že jsem tatínkova holčička.

Z dítěte se stala žena

Ale příliš brzy jsem se stala ženou. Nepřipravená na tento životní skok, rodiče připraveni ještě mnohem méně. Začala jsem se uzavírat, byla jsem plná studu ze svého vzhledu, nesnášela jsem své nové tělo, které přišlo neohlášeně, byla jsem nešťastná a nepochopená. Ve svých očích jsem byla tlustá a v poznámkách rodiny a okolí to bylo potvrzeno. Chtěla jsem to za každou cenu zvrátit.

Jídlo se mi stalo nástrojem pro bolest

Bylo to nejtemnější období pro celou rodinu, nikdo mi nerozuměl, nikdo mi nenaslouchal, byla jsem osamělá a uzavřená, utíkala jsem do vymyšlených světů, které jsem si tvořila pomocí psaní, neměla jsem přátele, chtěla jsem být hlavně sama a neviditelná. Kalorie, cvičení a jídlo posedlo celý můj život na příliš dlouhou dobu. Nic nefungovalo – psychiatr, psycholog a nakonec ani hospitalizace v dětské psychiatrické léčebně.

Nabízí se otázka proč?

Proč jsem tak moc toužila být hubená, malá, křehká a jemná? Protože takové pro mě ženy nebyly. Žena byla mateřská, dospělá, odvážná, nezávislá. Já jsem na to nebyla připravená. Chtěla jsem své tělo zase malé, dětské, něžné a křehké. Protože tak mě ostatní milovali. Tak jsem mohla být tatínkova holčička, kterou chránil. A najednou mě ochraňovat přestal. Nesouhlasil se mnou, hádal se se mnou, byla jsem pro něj tlustá, ne dost chytrá, ne dost dobrá ve sportu, ne dost… Odešla láska. Ta nejdůležitější láska v mém dosavadním životě. Můj mužský vzor mě přestal milovat, protože jsem byla žena, a ne křehké dítě. Zničilo mě to.

(Vzorce:
Dokud jsem dítě, zasloužím si lásku. -> Zasloužím si nepodmíněnou lásku celý život.
Mužská láska je podmíněná mou váhou. -> Zasloužím si nepodmíněnou lásku pro to, jaká jsem, ne jak vypadám.
Potřebuji chránit od táty. -> Dokážu ochránit sama sebe.)

Vytvořila jsem si obranný mechanismus, jak přežít v nebezpečném světě plném nepochopení. Kde byla tehdy ta holčička? Co potřebovala? Kdo jí chyběl? Zavírám oči, představuji si malou Barču, která doma tiše pláče v pokoji, plná nevyžádaných rad a bolesti, trpí a přeje si zmizet.

Milá maminko, milý tatínku…

Přála jsem si lásku od rodičů, pochovat v náruči, bez předsudků, že už jsem na náruč stará. Vyplakat se na rameni a cítit bezpečí. Říct nahlas: „Rodiče, já se hrozně bojím, jsem tak moc sama, nerozumím sobě ani ostatním, nenávidím sebe a nenávidím svoje tělo, myslím si, že může za všechnu bolest, kterou cítím. Chci být perfektní, protože chcete perfektní dceru, a já nedokážu vyplnit všechny vaše sny a dělat všechno tak, jak si přejete. Jsem jiná a jsem svá a chci si s vámi povídat, sdílet s vámi, jak mi je a co cítím, ale bez předsudků a bez posměchu, bez odsouzení a rad, které nechci slyšet. Chci být pochopena a vyslyšena a chci, abyste mě milovali takovou, jaká jsem. Nepodmíněně.“

Dnes už vím, že se o mě rodiče báli a neuměli to říct

Už vím, že mě rodiče milovali. Že se báli a nevěděli, jak mi pomoct, jak se ptát, jak sdílet, jak říct nahlas, že jim na mně záleží a že mě bezmezně milují. Neuměli to, protože je to nikdo nenaučil. Já se naučila odpustit, pochopit a poslouchat. Nemusela jsem čekat na omluvu, na vysvětlení a zpytovaná svědomí. Neexistuje viník a neexistuje oběť. Vzala jsem svůj osud do svých rukou, protože nikdy není moc brzy nebo moc pozdě. Mami, tati, já jsem vás pochopila a nezlobím se.

Barča Škampová

Z anorexie jsem se rozhodla uzdravit. Moji cestu z anorexie sdílím v dalším článku >>

Autorka článku Bára Škampová bude 18. 4. 2023 hostem živého webináře na téma: Jak vyřešit poruchy příjmu potravy a nezdravý vztah k jídlu? Registrace místa zde >>