
Možná jste si to už také řekli. „Neměl/a bych se takhle cítit.“ A přesto se to vrací. Vztek, který nedává smysl. Smutek v nevhodnou chvíli. Úzkost, kterou nedokážete pojmenovat.
Emoce nejsou problém, který je potřeba vyřešit. Jsou to informace o nás samotných. Otázka nezní, jak se jich zbavit, ale jak se naučit práci s emocemi.
Pojďme si nejdřív vysvětlit, co jsou emoce. Emoce jsou přirozená reakce těla a mysli na to, co prožíváme. Jsou to hlubší, tělesné děje a neurochemické reakce, které nastavují organismus k akci. Silné emoce vypínají rozum, myšlení, kognitivní funkce, a dokonce i paměť. Problém obvykle nevzniká z toho, že emoci prožíváme, ale z toho, že jí nerozumíme nebo si ji nedovolíme prožít celou.
Emoční inteligence je schopnost tyto emoce rozpoznat, pojmenovat a zpracovat, a zároveň citlivě vnímat emoce druhých lidí. Není to vrozený talent. Je to dovednost, kterou se dá učit celý život.
Skládá se z několika částí:
Existuje víc způsobů, jak druhy emocí třídit, ale pro praxi stačí rozlišovat několik základních. Každá z nich má svůj účel, žádná není sama o sobě špatná.
Přesto se je mnoho z nás naučilo potlačovat už v dětství. „Nebreč.“ „Nevztekej se.“ „Buď v pohodě, ať máme klid.“ Tyto věty obvykle nevznikaly ze zlé vůle, jen se tak předávalo to, co sami zažili naši rodiče. V dospělosti pak emoce potlačujeme dál, v práci, protože se to nehodí, ve vztahu, protože nechceme konflikt, sami před sebou, protože nevíme, co bychom si s tím počali.
Potlačená emoce ale nezmizí. Vrací se jako podrážděnost, únava, nemoc nebo reakce, která nás samotné překvapí svou intenzitou.
Prvním krokem k emoční inteligenci je schopnost všimnout si, co se v nás děje, dřív, než na to zareagujeme. Pomáhá k tomu několik jednoduchých kroků.
Tento proces se dá natrénovat. Čím častěji se u sebe zastavíte, tím rychleji ho budete zvládat i v náročnějších chvílích.
Rozumět emocím je jedna věc. Zvládat je ve chvíli, kdy jsou nejsilnější, je věc druhá. Pomáhá několik ověřených postupů, jak může práce s emocemi vypadat.
Rozvíjet emoční inteligenci má smysl nejen kvůli sobě, promítá se do všech oblastí života. Ve vztahu pomáhá komunikovat vlastní potřeby, místo aby se hromadily až do výbuchu. V rodičovství pomáhá zůstat klidnější a učit děti, že všechny emoce jsou v pořádku. V práci pomáhá zvládat tlak i zpětnou vazbu bez zbytečného vyčerpání. Lidé s rozvinutou emoční inteligencí nejsou bez problémů, mají ale větší schopnost s nimi zacházet, aniž by je problémy úplně pohltily.
Klientka, které budeme říkat Tereza, přišla na koučink s tím, že ji přepadal vztek, kterému sama nerozuměla. Ukázalo se, že se ho už od dětství naučila potlačovat, protože doma platilo, že se nezlobíme, nevztekáme. Vztek ale nezmizel, jen se hromadil a vyplouval na povrch v situacích, které s ním vlastně nesouvisely.
V koučinku se učila vztek nejdřív rozpoznat a pojmenovat, teprve pak ho vyjádřit tak, aby nemusela na druhého vždy vybouchnout. Naučila se ho vnímat jako signál, ne jako nepřítele.
Práci s emocemi je možné se do velké míry naučit sami. Vhodné je vyhledat odbornou podporu, pokud se stejné intenzivní reakce opakují a nedaří se vám najít jejich příčinu, nebo pokud potlačování emocí začíná ovlivňovat vaše vztahy, spánek nebo zdraví. Koučink v takových chvílích pomůže najít souvislosti, které samotné zvenčí často nevidíme.
Jakou emoci u sebe v poslední době nejčastěji potlačujete?
Co by se stalo, kdybyste si ji dovolili plně prožít?
Emoce nejsou naši nepřátelé. Jsou to poslové, kteří nám něco chtějí říct. A čím dřív se je naučíme poslouchat, tím méně na nás musí křičet.
Pokud vás téma zaujalo, přečtěte si i: