Rodič je parťák na celý život

Buďte pro své děti správným parťákem. Direktiva a autoritativní přístup vytvářejí vztahovou propast.

Jak být pro své děti správným parťákem?

Ze své původní rodiny jsem si pro roli matky přinesla klasické nastavení. Jako rodič bych měla rozhodovat. Jako rodič vím vše lépe. Jako rodič musím držet pevnou ruku, aby mi děti nepřerostly přes hlavu. Z tohoto nastavení jsem byla ve své vlastní roli mámy hodně vyčerpaná a neuměla si čas s dětmi příjemně užít. Rodina pro mě byl shon, povinnosti a úkoly. Měla jsem pocit, že jsou děti jenom starost a berou mi klid. Vůbec jsem vedle nich neuměla vypnout. Začala jsem být i sama sobě protivná. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Kam zmizela ta veselá holka. Vnímala jsem, že musím jinak. Autoritativní a direktivní přístup, který jsem viděla u svých rodičů a automaticky ho opakovala, vytvářel spíš vztahovou propast. Doma bylo nepříjemné napětí a nervozita.

Co jsem změnila? 

Změnila jsem pohled a vnímání role dětí v mém životě. Začala jsem je vidět jako originální osobnosti, které mi přinášejí nové poznání. Mají svůj vlastní život. Svoje pocity, touhy, přání a talenty. Jako rodič je jen doprovázím kus jejich cesty. Vedu je na práh dospělosti. Pomáhám jim připravit se na jejich vlastní život. Vyrůst v dospělé lidi, kteří budou jednou i mým dospělým parťákem. Přestala jsem tedy „tlačit na pilu“ a formovat je k obrazu svému. Začala jsem v nich vidět jejich jedinečnost a dokonalost. Uvědomila jsem si, že musím jít především sama vlastním příkladem. Začala jsem pracovat na sobě a svém vnitřním nastavení role mámy a atmosféra doma se začala příjemně měnit.

Začali jsme spolupracovat

Přestala jsem stále rozdávat úkoly a říkat, co je potřeba a co se musí. Začali jsme spolupracovat. Domlouvat se a hledat společně dohody, jak vše příjemně zvládnout. Od dětí jsem se začala také učit. Připustila jsem, že mi něco i nejde a mohu i jako máma dělat chyby. Přestala jsem chtít mít vše rychle a perfektně. Vtáhla jsem celou rodinu do organizace domácnosti, nákupů, úklidu a dalších věcí. Předala jsem zodpovědnost za úkoly ostatních na ně. Svačiny do školy, přípravu tašek a pomůcek. Dala jsem jim důvěru a ony ji přirozeně rozvíjely. Začínaly tak získávat pocit sebevědomí a sebejistoty. Díky osobní zkušenosti přirozeně rostla jejich hodnota.

Rodičovství by mělo být vztahem, který se vzájemně pěstuje a zůstává nám a je na celý život.  Ve kterém se vzájemně obohacujeme a rádi sdílíme. Pokud bych v sobě před lety nezměnila své původní nastavení, nemohl by nikdy můj vztah s dětmi dozrát do pohody, kvality, radosti, ve kterých je nyní. A v tomto módu bezpodmínečné lásky jedeme dál. Vzájemně se respektujeme, spolupracujeme, podporujeme, učíme se od sebe a těšíme se ze společných chvil.

Více k omylům, principům a metodám z mé osobní i koučinkové praxe se dozvíte na přednáškách produktech:

(Ne)Gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>