„Promiň, neudělala jsem to schválně.“ Prosíme o „slitování“, pochopení, přijetí a odpuštění, ale nepřichází. Omlouváme se, snažíme se vysvětlit, obhájit svoji chybu, ale stejně to druhá strana nebere. Tak se třeba urazíme a nad naším pocitem viny uděláme navenek dramatické gesto – odejdeme středem a bouchneme dveřmi. Vnitřně se pak stejně v pocitu viny utápíme a trápíme. Takový postup je nezralý a vaše vyléčení pocitu viny je závislé na partnerově reakci. Jsme v emoční pasti.

„Zapomněla jsem na partnerův svátek. Neudělala jsem program podle partnerových představ. Nevyšel mi pro partnera vhodný dárek a byl z toho zklamaný. Špatně jsem pochopila datum našeho výročí a omylem jsem si naplánovala něco jiného. Zapomněla jsem koupit, o co mě partner žádal. Nestihla jsem včas vyřídit to, na čem jsme se s partnerem dohodli, špatně jsem si to naplánovala…“

Ať je vaše situace, ze které vychází váš pocit viny, jakákoliv a partnerova reakce negativní a bolí vás, tak má vždycky řešení. Důležité je nečekat, ale převzít řešení do vlastních rukou a z bolavé pasti se dostat ven.

Jak se z pocitu viny nejrychleji dostat ven a využít ji pro svůj růst?

Zda se v našem pocitu viny budeme dlouho patlat, nebo ne, záleží jenom na nás. A pokud nás v něm chce doslova koupat váš partner, jde o jeho problém. Mimochodem si zapamatujte: Slabí vaši chybu potřebují pro získání své síly a moci. Silní vaši chybu ani nepostřehnou.

Jak si pomoci sami, bez očekávání zralé reakce partnera?

1. PŘIJETÍ

„Jsem blbá, nemožná, k ničemu a neschopná.“ – Zkuste to jinak: „Přijímám, že jsem udělala chybu. Vím, že jsem ji neudělala záměrně, zůstávám dál schopná a hodnotná v plno jiných věcech.“

Důležité je přijetí chyby a uvědomění, že nešlo o záměr, ale nedorozumění, nepochopení, zapomenutí, prostě o chybu. Chyba je lidská přirozenost. Může se stát komukoliv a kdykoliv, tudíž i mně, našemu partnerovi, dětem, rodičům, nadřízeným, komukoliv. Chybovat je normální. „Nechtěla jsem zranit ani partnera, ani ohrozit náš vztah. Prostě jsem to nezvládla. Prostě to nevyšlo. Něco jsem nechtěně pokazila.“

2. POUČENÍ

„Celý moment je pryč. Nedá se to napravit. Je to všechno ztracené, zničené a není šance na nápravu.“ – Zkuste to jinak: „Vím, že každá situace má řešení. Vždycky je příležitost nápravy, když se chce. Dokonce může být náprava ještě lepší než původní pokažená věc. Oslavu pojmeme ve větším stylu. Naše výročí pojedeme oslavit do Paříže.“

Z chyby se poučím, budu zkušenější a posunu se dál. Převezmu zodpovědnost, udělám nové opatření. Pokud zapomenete na důležité datum, dejte si připomínku do kalendáře. Pokud byl problém v tom, že se domníváme „nějak“ a rozhodneme i za partnera, tak se s ním příště o zásadní věci včas pobavíte. Pokud zapomenete něco koupit, dejte si lísteček na ledničku nebo si udělejte uzel na kapesníku. To je jedno, hlavně si vytvoříte opatření, abyste předešli opakování chyby. Kdo chce ven, hledá cestu a řešení, kdo nechce ven, vidí dál jenom problém. Je to jenom o vašem rozhodnutí.

3. ODPUŠTĚNÍ

„Za to budu pykat. Musím si to odtrpět. Za chybu přijde trest. Musím počkat, až mi to partner odpustí a promine. Chyba bolí. Za chybu se platí.“ – Zkuste to jinak: Důležité je odpustit hlavně sama sobě. „Chyba je nová zkušenost. Chyba je informace, co musím příště udělat jinak nebo vůbec nedělat. Vím, že jsem to neudělala schválně a pouštím svůj pocit viny, protože do mého života nepatří. Trestat se nemusím ani nikdo druhý nemá právo mě trestat. Děkuji sama sobě, jak jsem chybu zvládla přijmout, poučit se z ní a teď si ji odpouštím, abych mohla v klidu dál pro sebe a další fungovat. Jde se dál.“

Nemusíte čekat na odpuštění partnera, až vás obejme a řekne: „Já vím, že jsi to neudělala schválně, rozumím, že se to může stát, vím, že se z toho poučíš…“ Neočekávejte od partnera tu nejzralejší verzi zvládnutí dané situace, jako by byl vaším ideálním rodičem. Nechtějte od něj reakci, kterou nemusí sám zvládnout. Dejte si primárně zralou zpětnou vazbu sami, ve 3 krocích. Přijímám – poučuji se – odpouštím si a jdu dál.

Jestli vás chce druhý „koupat“ ve vašem omylu, chybě a nedostatku, tak má nějaký svůj vlastní problém. Dokonce se našemu partnerovi i může hodit, že jsme udělali nějakou chybu, jelikož si na ní může zvýšit svůj pocit důležitosti. „Já to říkám pořád, je ti jedno co já. Vůbec mě to nepřekvapuje, že jsi zase zapomněla. Ty na náš vztah prostě kašleš. To je důkaz, že ti na mně vůbec nezáleží.“

Pro slabého člověka je vaše chyba příležitost, jak získat sílu a moc.

Pokud nezvládáte sami zapracovat na všech 3 krocích, vašem přijetí, pochopení a odpuštění, a máte tendence si dokola chyby vyčítat a utápět se v nich, tak je problém u vás ještě hlubší. Doporučuji se pustit do intenzivnější práce na sobě a získat tak postupně zpět vaši vlastní sebehodnotu, sebedůvěru, sebejistotu, sebeúctu a hlavně sebelásku. Protože se jinak budete ničit za živa a to není určitě důvod, proč jste se narodili na tento svět. Je potřeba se napojit zpátky sama na sebe. Cesta zpátky k sobě může být pro vás ten správný další krok. Ráda na ní budu vaším průvodcem. Můžete se na ni rovnou vydat: CESTA ZPÁTKY K SOBĚ. Více informací najdete ZDE >>.