„To již nedávám“ – je znakem vnitřní zralosti

Přiznání slabosti je projev síly. Trápíme se myšlenkami: „To nedávám. Nezvládám. Nevím, jak dál,“ ale bojíme se je říct nahlas. Nechceme je sdílet. Máme pocit, že se shodíme. Že se „provalí“ naše nedokonalost. Musím být silná. Vždyť přece všechno zvládám a musím zvládnout. Jsem dobrá. Nemůžu to vzdát. Tato zdánlivá vnitřní síla je však často „přestříkaný“ strach z projevu slabosti. Bojíme se přiznat, sobě i okolí, že si nevíme rady, že to již nedáváme. Tak tlačíme silou a snažíme se za každou cenu vše urvat sami. Zlámejme v sobě zásadní mýty. Škodíme tím nejvíc sami sobě a napětí šíříme i kolem sebe.

1. Slabost je znakem méněcennosti

Slabost je přirozená. Každý máme silné stránky a slabé. I některé životní situace a mezníky jdou někomu lépe zvládnout a někomu hůř. Je tudíž normální, že si s něčím nevíme rady a cítíme se slabě a bezradně. Stačí říct: to nedávám. Nemám již sílu. Potřebuji polevit. Musím se zastavit a nabrat sílu. „Zaparkovat“ nějaké aktivity a přehodnotit jejich efektivitu. Momentální projev slabosti hodnotu člověka přeci nesnižuje.

2. Vše musím zvládnout sama

Nemusím vše zvládnout sama. Okolo nás jsou jiní, kteří nám rádi pomohou. Udělají dokonce za nás a mnohem lépe. Uklidí byt. Pohlídají děti. Třeba si nedovedu představit, kdybych si měla zpracovávat účetnictví. Přitom jsem z něj maturovala. Vůbec mě nebaví. Nemám na něj buňky. Moje účetní je však nadšená a miluje čísla a data. Každý jsme se narodili s jedinečnými schopnostmi, které jsou i pro ostatní. Poohlédněte se kolem a to, co nezvládáte, delegujte nebo nedělejte. Je to naopak znak moudrosti, protože umíme pracovat se svojí energií a vydávat ji efektivně.

3. Říct si o pomoc je znakem neschopnosti

Říct si o pomoc je v pořádku. Popovídejte si s partnerem. Svěřte se kamarádce nebo si jděte promluvit s nezávislým člověkem. Je řada míst a lidí, kteří jsou připraveni pomoci a poradit. Zuby si taky doma nevrtáte. Tudíž pokud cokoliv nedokážete vyřešit, tak se rozhlédněte, kdo to již zvládl, a jděte se zeptat, jak se mu to podařilo? Určitě se druhý ve vašich očích neshodí, když se vás zeptá, jak jste zvládla vypěstovat orchideje nebo postavit úspěšnou firmu? Tak se nebojte zeptat i vy.

Na koučinkové křeslo mi chodí čím dál tím víc uhoněných žen, které chtějí vše urvat samy. Mají pocit, že je to jejich silná stránka a znak schopnosti. Ovšem většinou jde o destruktivní bič v hlavě, který je žene jako splašené do úplného vyčerpání. Zastavit se a připustit, že to vše ani zvládat nemusím a nechci, je moudré a znakem vnitřní zralosti.

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>