Andrea Švihlíková

Pokud nejsi v životě šťastná/ý, něco Tě trápí a tlačí, můžeš to změnit právě TY!

Pokud cítíš, že Ti v životě něco chybí, nejsi šťastná/ý v osobním nebo pracovním životě, máš problémy ve vztazích v práci, doma s partnerem, s dětmi či rodiči, neustále se někam ženeš jako myš v kolečku, máš potíže s penězi, které i když i vyděláš hned Ti zmizí, neustále se Ti opakují ty podobné věci – točíš se v kruhu a ty už víš, že CHCEŠ, ALE NEVÍŠ, JAK to změnit, jsi u mě správně. Pokud jsi rozhodnutá/ý pravidelně systematicky na sobě pracovat, garantuji Ti, že společně dokážeme najít cestu, jak z toho ven. Neslibuji Ti , žádnou zázračnou změnu ze dne na den, výsledky budou přicházet postupně, ale už nikdy z Tvého života nezmizí. Je to jako práce ve fitness bez jo-jo efektu. Taky to není hned, musíš pravidelně makat, ale už nikdy nebudeš na váze, se kterou jsi ke mně přišel.

Čím dřív začneš, tím dřív se budeš cítit lépe, společně to zvládneme!

• Mám vše, ale necítím se šťastná
• Všichni na mě visí, aneb nezdravé vztahy v rodině
• Nejsem v práci šťastná, nevím, jak z toho ven
• Sebedestruktivní chování – přejídání, nepostradatelnost, dokonalost, musím mít hotovo
• Sebehodnota – nastavení hranic, umění říkat NE, vztah k autoritám

Když moje kamarádka poslouchala, jak jsem se ztracená, nešťastná, život mi nedává smysl, že když nebudu žít, nikomu nebudu chybět, doporučila mi koučink. Poté, co jsem už roky brala antidepresiva, pravidelně chodila na psychoterapie, jsem si sice uvědomovala některé souvislosti a důvody, proč se mi věci dějí, ale pocit rovnováhy a spokojenosti, po kterém jsem tak moc toužila, pořád nepřicházel. Rozhodla jsem se, že to zkusím v Life Academy.

A začala jízda mého života.

Od malička mi vštěpovali, že je důležité být hodná a poslušná, být pracovitá, mít dobré výsledky a s každým vyjít. Pokud taková budu, každý mě bude mít rád. A tak jsem se snažila taková být, protože pokud jsem vybočila, přišel trest. Táta byl velice dominantní, vždy si prosadil svou. Máma byla naučená poslouchat babičku, a tak nyní poslouchala i tátu.  Doma byla běžná manipulace. Nikoho nezajímalo, co kdo chce, jak se kdo cítí, silnější autorita vyhrávala.

To vedlo k tomu, že jsem se celý život snažila být dokonalá máma, manželka, dcera, kamarádka, kolega i zaměstnanec. Za pochvalu jsem byla ochotná být 7 dní v týdnu i více než 12 hodin denně na počítači/telefonu, každý den jsem uklidila dům, s dětmi jezdila po kroužcích, vařila, aby vše bylo dokonalé, protože jedině potom mám hodnotu, jsem dost dobrá. Nevnímala jsem své pocity, hnala jsem se jen za uznáním druhých, a tak jsem si vysloužila 2 zlomeniny, přejídala jsem se a následně jsem zvracela, spala jsem 3-4 hodiny, dvakrát jsem vyhořela. Moje nastavení se podepisovalo i na dětech. Se syny jsme se hodně hádali, nerespektovali mě, chovala jsem se k nim stejně jako můj táta ke mně – já jsem tu rodič, tak musíš poslouchat, dcera nám chřadla před očima – trpěla mentální anorexií. Nevěděla jsem, jak z toho ven, nic mi nepomáhalo, každý další mi jen naložil. 

Až díky koučinku jsem pochopila, že ten, kdo mi nakládá, jsem právě JÁ sama. Honím se, abych si dosytila svou hodnotu, přejídám se, abych si doplnila sebelásku, lámu si ruce, abych se konečně zastavila. A tak jsem zastavila. S pomocí kouče jsem začala vidět, co všechno už jsem v životě zvládla, co se mi povedlo, co už dnes za mnou je. V tom je moje hodnota, kterou jsem začala nejen vidět, ale hlavně jsem ji začala cítit. Jak rostla moje sebehodnota, snižovala se moje potřeba přeplňovat se jídlem, začala jsem se plnit radostí ze života a zejména láskou k sobě samé. Začala jsem přirozeně hubnout, dobře spát, zbavila jsem se antidepresiv.

Díky koučinku jsem se naučila vnímat, kdy je mi dobře a kde už se dobře necítím a naučila jsem se říkat NE, konečně jsem začala vnímat a nastavovat svoje hranice. Nastavováním vlastních hranic se začal uzdravovat i nezdravě nastavený vztah s mými dětmi. Moje hranice nám všem přinesly vztah založený na vzájemném respektu, volnosti, lásce, přijetí a pochopení. Dcera (17 let), se kterou jsme na sobě vzájemně visely, se ode mě odpoutává a zdravě si prochází pubertou, je sama se sebou a začíná stát konečně na vlastních nohou, má zdravou váhu. Synové(21 a 24 let) si jdou pomalu ale jistě svou vlastní cestou. 

Vím, že jsem ušla kus cesty, a mám ještě další před sebou, je to dlouhodobý ale teď už radostný proces.

Koučink mi zalezl pod kůži, stal se mým životním stylem a radostí.  Tuto energii vkládám do práce se svými klienty a nyní ji nabízím i Tobě. 

Vždy je cesta, stačí chtít a vykročit, nebudu Tě soudit, nebudu Tě hodnotit. Budu Ti naslouchat, podpořím Tě, doprovodím Tě, pomohu Ti vidět a pochopit, co si v životě tvoříš a proč. Zvládla jsem to já, zvládají to mí klienti, zvládneš to i TY!

S láskou, 

Andrea