Pokud cítíš, že se Tvůj život neubírá tak, jak by sis přál/a, máš pocit, že se pořád točíš v kruhu, věci se Ti opakují stále dokola, necítíš se šťastný/á a nevíš proč, nevidíš ve svém životě smysl, zkus to nyní jinak a přijď ke mně na konzultaci. Celostní koučink je metoda, kde Ti pomocí různých technik pomohu pochopit, jak se věci ve Tvém životě mají, proč se Ti dané věci dějí, a společně najdeme cestu, jak Tvůj život vést směrem, který Ty sám/a chceš, kde budeš spokojený/á a konečně Tě Tvůj život bude naplňovat. Společně si Tvůj život prohlédneme z mnoha stran, abychom našli vzorce Tvého chování, které Ti brání být šťastný/á, které Ti v životě „hází klacky pod nohy“. Je důležité vědět, že svůj život nemusíme pouze přijímat tak, jak přichází, ale můžeme si ho aktivně tvořit takový, jaký ho chceme mít – spokojený, smysluplný, plnohodnotný, naplněný. A to je to, co Ti mohu nabídnout, s čím Ti mohu pomoct. Vše, co mezi námi proběhne, zůstane pouze mezi námi, vytvořím pro Tebe důvěrné a láskyplné prostředí, plné pochopení a přijetí.

Včera jsi žil život, jaký jsi žít musel, život Tě vláčel. Když dnes vezmeš život do vlastních rukou a začneš na sobě makat, tak už zítra můžeš žít tak, jak si přeješ sám.

Měla jsem vše – dům, manžela, tři děti, práci, finanční jistotu, ale cítila jsem se ztracená, nešťastná, život mi nedával smysl, neměla jsem sebevědomí, necítila jsem svou hodnotu, měla jsem pocit, že když nebudu žít, nikomu nebudu chybět, všem bude líp.

Od malička mi vštěpovali, že je důležité být hodná a poslušná, být pracovitá, mít dobré výsledky a s každým vyjít. Pokud taková budu, každý mě bude mít rád. A tak jsem se snažila taková být, protože pokud jsem vybočila, přišel trest. Táta byl velice dominantní, vždy si prosadil svou, a to křikem nebo fyzickým trestem. Máma byla naučená poslouchat babičku, a tak nyní poslouchala i tátu. Doma byla běžná manipulace. Nikoho nezajímalo, co kdo chce, jak se kdo cítí, silnější vyhrával.

Když mi bylo 19, vdala jsem se, ve 23 letech už jsem měla dva kluky. S manželem jsme bydleli mimo Prahu, odříznutí od jakýchkoliv přátel, jakýchkoliv aktivit. Můj muž měl své zájmy a svou práci v Praze, já jsem byla sama doma, řešila jsem jen děti a uklizenou domácnost. A tak jsem často vedle něj měla pocit, že pro něj nejsem důležitá, jsem jen doplněk, který když obstará děti, domácnost a nestěžuje si, je všechno v pořádku. Ovšem pro mě to bylo málo, potřebovala jsem pochvalu za to, co zvládám, potřebovala jsem, aby se mnou byl, aby mi pomáhal, ale nic nepřicházelo. A tak jsem často plakala, balila sobě nebo manželovi kufry, protože pro mě stav, kdy mě manžel nevidí, s ničím mi nepomáhá, nebyl k žití.

Po 5 letech od svatby jsme začali stavět dům v Praze a začaly skutečné potíže. Manžel neunesl tíhu hypotéky a odpovědnosti za čtyři lidi a onemocněl. Byla to výzva hledat cestu, jak manžela postavit zpět na nohy, vychovávat dva živé kluky, být dokonalá a řídit dodělávky na stavbě. Dala jsem to, ale následně jsem prodělala 17 zánětů ledvin, nikdo nevěděl, jak to zastavit, a tak jsem skončila na dlouhodobých antibiotikách.

Když kluci povyrostli, našla jsem si práci ve sportovním klubu. Pracovala jsem ve dne v noci, nehledíc na sebe, pouze s ohledem na potřeby dětí a domácnosti. Potřebovala jsem mít všechno dokonalé: perfektně uklizeno, navařeno, děti obstarané, já stále upravená, a ještě prestižní full time job. Stíhala jsem vše, ale nestíhala jsem spát a věnovat se sobě. Moje hodnota byla v tom, co dělám a že to dělám dokonale. Byla jsem výkoňák.

V tomto období se mi narodila vysněná holčička, byla jsem za ni šťastná, ale pracovní tempo jsem držela pořád vysoké. A tak si dcerka přitáhla celou řadu respiračních onemocnění, ve čtyřech letech si zlomila nohu a následně si vyvolala těžký reflux, kterým si mě každou noc připoutala k postýlce. Nevydržela jsem a skončila v práci, bohužel úplně vyhořelá, vyčerpaná, s pocitem, že vše, co mám, zkazím, pošlapu. Život se zasekl, já jsem se zasekla, koukala jsem do zdi nebo jsem brečela. Nakonec jsem skončila u psychiatra, v rukou psychologa a na antidepresivech.

Snažila jsem se změnit práci, ale ať jsem pracovala projektově, ve sportovním klubu, nebo personální agentuře, moje snažení vždy skončilo stejně: vysoké tempo – nemoc, úraz. Nakonec jsem se dostala do stavu, kdy jsem musela ztracenou energii doplňovat nekontrolovaným přejídáním, které bylo následně zakončeno zvracením. Dcera, se kterou jsme měly hodně úzké vzájemné napojení, přestala jíst, zhubla 15 kg.

A tak jsem se rozhodla, že stačí, a na doporučení kamarádky jsem oslovila Life Academy. Začala jsem na sobě intenzivně pracovat s koučem a začala cesta změn.

Došlo mi, že před stavem věcí doma utíkám do práce, kde svými výkony honím svou sebehodnotu. Postupně jsem si zpracovala práci, zjistila jsem, jak to chci mít, a z práce jsem odešla. Nabrala jsem sílu a začala rovnat věci u sebe a ve své nejbližší rodině. Jíst jsem začala pouze tolik, aby mi bylo dobře, postupně snižuji antidepresiva. Začala jsem se plnit sebeláskou, radostí ze života a láskou ke svým blízkým. Dcera se srovnala, dnes má zdravou váhu, anorexii jsme chytly včas. Náš nezdravě nastavený vztah, kdy jsme jedna na druhé visela, je založený na vzájemném respektu. Dcera si zdravě prochází pubertou, já jsem ráda, že je sama se sebou a začíná stát na vlastních nohou. Nyní jsem jí ráda vzorem.
S manželem jsem se vyladili natolik, že respektujeme jeden druhého – já fotím, procházím se a čtu si, manžel jezdí na kole, plave a běhá. Společně potom jedeme na výlet, jdeme do wellness, na večeři. Zjistila jsem, že není potřeba na sobě viset, stačí vedle sebe jít.

Postupně řeším své vztahy s maminkou a bratrem. Vím, že jsem ušla kus cesty a ještě další mám před sebou. Koučink mi zalezl pod kůži, stal se mým životním stylem a radostí. Tuto energii nyní vkládám do práce se svými klienty a nyní ji nabízím i Tobě.