Ing. Lucie Löfflerová

Nikdy není pozdě začít něco měnit. Nemusíš být poslušná holka, aby tě měl někdo rád. Buď právě taková, jaká být chceš. Můžeš mít vše, co si zasloužíš, jen si to musíš dovolit a přestat hledat důvody, proč to změnit nejde. 

Jsem předčasně narozené dítě, a navíc žena – otec chtěl syna. Celý život jsem si připadala jak mimoň, který nikam nepatří, nic nemá zadarmo a musí si vše tvrdě vydřít. 

Rodiče mne milovali až nezdravě toxicky. Hodně se o mne báli. Žila jsem ve vzorci, že lásku si musím zasloužit, a když budu taková, jakou mne chtějí mít, tak mne budou mít rádi. Tak jsem taková byla.

V průběhu puberty jsem nezvládla nevěru rodičů a propadla jsem mentální bulimii. Neměla jsem se ráda, nenáviděla jsem své tělo, trestala jsem se extrémním cvičením. Z kluků mne vždy zajímali frajírci, kteří o mne až tak moc nestáli. Kdo byl hodný, neměl pro mne neměl hodnotu. 

Měla jsem spoustu plánů a snů, ale všeho jsem se děsně bála. Vždy, když jsem něco dělala, tak na maximum a chtěla jsem být ta nejlepší.

V 18 jsem potkala svého manžela. Myslela jsem, že takhle vypadá láska. Pohádka se během pár let proměnila v peklo manipulace, narcistické poruchy osobnosti a toxické závislosti. Přitom já věděla, že si ho nemám brát.

Po 15 letech manželství jsem měla dvě úžasné děti, bydlela jsem  v milionářském domě, jezdila jsem mercedesem, ale má duše byla rozervaná na cucky a nevěděla jsem, co dál. Měla jsem nízkou sebehodnotu, nevěřila jsem si, byla jsem úplně odpojená od svého těla a neměla jsem žádné osobní hranice. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se v této situaci ocitla.  

Začala jsem mít deprese, bolely mne záda, vypínalo mi tělo... Chtěla jsem udržet rodinu za každou cenu, ale nikdo mi neřekl, co všechno musím vydržet. 

Na odchod od manžela jsem se dva roky připravovala. Bála jsem se ho, ale zároveň stále milovala. Rozvod byl tvrdý. Měla jsem strach, že zmanipuluje děti a já o ně přijdu, že se sama neuživím a dětem nezajistím standard, který jsme měli. Ve 40 letech jsem se poprvé začala sama stavět na vlastní nohy, úplně od začátku. Dnes vím, že jsem udělala to nejlepší pro své děti a hlavně pro sebe. Poprvé jsem se za sebe postavila a to mi nejspíš zachránilo život.

Sílu koučinku jsem poznala až tři roky po rozvodu. Byla jsem přesvědčená, že vše zvládnu sama, bez pomoci. Četla jsem knihy, cvičila jógu, meditovala, jezdila do ashramu do Indie, ale změna pořád nepřicházela. Stále mi chodili do života manipulátoři, potlačovala jsem samu sebe na úkor dětí, sžíraly mne pocity viny, že jsem rozbila rodinu, že jsem špatná matka a děti se ke mně nechovaly hezky. Myslela jsem, že mi všichni ubližují a že já jsem ta oběť. Žila jsem ve stejných destruktivních nastaveních. 

Koučink mě doslova zachránil. Po prvních otočených vzorcích jsem viděla nevratné změny, které doslova začaly přetvářet mne i mé blízké. Kdybych o koučinku věděla dřív, určitě bych oslovila koučku ještě před rozvodem. Ušetřilo by mi to spoustu nervů a byla bych na celou situaci lépe připravená psychicky. 

Díky mé velké změně dnes žiji v nezávislém dospělém vztahu s partnerem, kterého jsem si vysnila. Zažívám s ním tu pravou lásku a intimitu, po které jsem vždy toužila. 

Je ti můj příběh povědomý? Stojíš na životní křižovatce a nevíš, jak se posunout dále? 

Hledáš pomoc a nevíš, kde vlastně začít? Víš, že takto dál žít nechceš? Znám ten pocit a jsem tu pro tebe. Nebudu tě soudit. Spolu to můžeme zvládnout. 

S láskou Lucie