„Jsi hrozná! Neschopná! Dělej! Podívej se, jak vypadáš! Jsi tlustá! Odporná! Kdo by tě chtěl? Taková nula jako ty si lásku nezaslouží! Jsi k ničemu! Nikdy to nikam nedotáhneš!“

Tak tahle nějak jsem k sobě promlouvala většinu svého života. Když si na to vzpomenu, bolí mě u srdce, jak moc zlá jsem na sebe byla. Vůbec jsem si nevěřila a neviděla svou hodnotu. Připadala jsem si jako nic, nedůležitá. A tak jsem hledala cesty, kde bych mohla aspoň na chvíli pocítit, že za něco stojím. To jsem ale ještě nevěděla, že jdu velice destruktivní cestou a že jsem byla ZÁVISLÁ.

Byla jsem závislá na lásce a na partnerech, od kterých jsem neustále potřebovala dokazovat, že jsem dost. Pro kousek lásky jsem se snadno nechala zmanipulovat a využívat. Vlastně jsem ale využívala i já je, abych na chvilinku získala pocit, že za něco stojím.

Když nebyl chlap, bylo jídlo. Nikdy mě vědomě nenapadlo, že jsem byla závislá na jídle, ale pravdou bylo, že jsem k němu tíhla vždy, když jsem potřebovala cítit lásku a naplnění. Neměla jsem k jídlu dobrý vztah. Milovala jsem ho, a zároveň nenáviděla. Motala jsem se v kruhu diet už od 12 let. Tehdy jsem o sobě asi poprvé prohlásila, že se nenávidím… a tak to zůstalo až do mých 31 let.

Nenáviděla jsem sebe, svůj osobní život i ten profesní. Práce mě nenaplňovala a co dva roky jsem ji měnila s vědomím, že jinde to bude lepší. Až zpětně jsem pochopila, proč mě práce vždy tak nesmírně vyčerpávala a taky proč jsem vždy narážela se šéfy. Nikdy mě nenapadlo, že mě naplňovat ani nemohla, neboť jsem byla mimo své přirozené profesní talenty. Nevěřila jsem si, a tudíž jsem ani nedoufala, že bych pro sebe mohla chtít víc.

„Když nejsem dokonalá já, musí být dokonalé alespoň všechno, co dělám!“ Trpěla jsem přehnaným perfekcionismem, vše muselo být v pravém úhlu, dokonalé. Tenhle můj bič mě často dostával do úplného vyhoření mého těla. Zastavila mě vždy nemoc. Šla jsem z extrému do extrému. Buď bylo vše dokonalé, nebo kolem mě vládl chaos a bordel. Bordel, který jsem měla i uvnitř sebe a nevěděla, jak ho uklidit. A tak mi všechny tyhle moje závislosti pomáhaly doslova přežít. 

Byla jsem v pasti, do které jsem se sama zavřela, a nevěděla, jak z ní ven. Přitom ten klíč jsem celou tu dobu držela v ruce. Ale bylo pro mě vlastně „jednodušší“ být závislá, i když mě to ničilo a nebylo mi v tom dobře. 

Bylo „jednodušší“ dát si skleničku vína a cígo nebo se přežrat. V poslední fázi mojí životní krize – posnídat skleničku vína – bylo to jediné, co mi přineslo klid. Flaška vína, stejně jako jídlo, se stala mou nejlepší kamarádkou. Vždy tu pro mě byla a chápala mě.

Ale nakonec to nejjednodušší (a zároveň nejtěžší) bylo přiznat si, že jsem úplně v pr**li a můj život je v troskách, vzít ten klíč a odemknout svoje 13. komnaty.

Věděla jsem, že ten „bordel“, který v sobě mám, sama uklidit nezvládnu a potřebuju pomoct. A nejenom s úklidem, ale taky se od někoho naučit, jak si pořádek a čisto ve svém životě trvale udržovat a jak nepadat do pastí svých nefunkčních nastavení. Jak se mít ráda, věřit si a stát se nezávislou, dospělou ženou, kterou jsem fyzicky sice již byla několik let, ale uvnitř jsem stále byla ta malá, zraněná holčička, která jen toužila po přijetí, a nevěděla jak.

V Life Academy mi ukázali JAK a terapeutický koučink mi ukázal cestu. Tu moji pravou cestu, která mě dovedla zpátky k sobě. Našla jsem samu sebe a lásku k sobě i k životu. S láskou jsem opustila všechny své závislosti, odpustila sobě a pochopila, proč jsem na sebe byla tak zlá, a nakonec jsem našla své poslání a práci, která mě naplňuje a dává mi smysl. 

A teď jsem tu pro vás. 

Pokud cítíte, že je čas udělat ve svém životě pořádný generální úklid a restart, ráda se stanu vaším průvodcem na vaší cestě. Pomohu vám nejen s úklidem uvnitř vás, ale naučím vás, jak si v životě trvale udržovat pořádek, čistotu a především lásku. 

Těším se na vás.

S láskou Petra

Všechno, po čem toužíš, na tebe čeká… Věř si a vykroč. Já v tebe věřím!