Možná jste si to už také řekli. „Neměl/a bych se takhle cítit.“ A přesto se to vrací. Vztek, který nedává smysl. Smutek v nevhodnou chvíli. Úzkost, kterou nedokážete pojmenovat.

Emoce nejsou problém, který je potřeba vyřešit. Jsou to informace o nás samotných. Otázka nezní, jak se jich zbavit, ale jak se naučit práci s emocemi.

Co jsou emoce a co je emoční inteligence

Pojďme si nejdřív vysvětlit, co jsou emoce. Emoce jsou přirozená reakce těla a mysli na to, co prožíváme. Jsou to hlubší, tělesné děje a neurochemické reakce, které nastavují organismus k akci. Silné emoce vypínají rozum, myšlení, kognitivní funkce, a dokonce i paměť. Problém obvykle nevzniká z toho, že emoci prožíváme, ale z toho, že jí nerozumíme nebo si ji nedovolíme prožít celou.

Emoční inteligence je schopnost tyto emoce rozpoznat, pojmenovat a zpracovat, a zároveň citlivě vnímat emoce druhých lidí. Není to vrozený talent. Je to dovednost, kterou se dá učit celý život.

Skládá se z několika částí:

• Sebeuvědomění – tedy schopnost všimnout si, co právě prožíváme. Na všechny své emoce máme právo.
• Seberegulace – tedy schopnost s emocí pracovat, aniž by nás ovládla. Své emoce regulovat a usměrňovat tak, abychom jejich vyjadřováním nezraňovali okolí.
• Sebemotivace – vnitřní motivy a práce s nimi. Co mě dovede k mému cíli a co ne, kdy ztrácím drive, co mi bere sílu?
• Empatie – tedy schopnost vnímat, co prožívá druhý člověk, dokázat se vcítit.
• Sociální adaptabilita – tedy schopnost se svými emocemi zacházet i v komunikaci s okolím. Jak se dokážu uplatnit, začlenit, navazovat vztahy? 

Druhy emocí a proč je potlačujeme

Existuje víc způsobů, jak druhy emocí třídit, ale pro praxi stačí rozlišovat několik základních. Každá z nich má svůj účel, žádná není sama o sobě špatná.

• Strach nás chrání před nebezpečím, skutečným i domnělým.
• Vztek nám ukazuje naše hodnoty, na čem nám záleží. Za vztekem často bývá strach.
• Smutek nás zpomaluje a pomáhá zpracovat ztrátu.
• Radost potvrzuje, že jsme v souladu s tím, co potřebujeme.
• Stud a vina nás upozorňují na to, co považujeme za nesprávné, ať už oprávněně, nebo ne.

Přesto se je mnoho z nás naučilo potlačovat už v dětství. „Nebreč.“ „Nevztekej se.“ „Buď v pohodě, ať máme klid.“ Tyto věty obvykle nevznikaly ze zlé vůle, jen se tak předávalo to, co sami zažili naši rodiče. V dospělosti pak emoce potlačujeme dál, v práci, protože se to nehodí, ve vztahu, protože nechceme konflikt, sami před sebou, protože nevíme, co bychom si s tím počali.

Potlačená emoce ale nezmizí. Vrací se jako podrážděnost, únava, nemoc nebo reakce, která nás samotné překvapí svou intenzitou.

Jak rozumět svým emocím

Prvním krokem k emoční inteligenci je schopnost všimnout si, co se v nás děje, dřív, než na to zareagujeme. Pomáhá k tomu několik jednoduchých kroků.

• Zastavte se a pojmenujte, co cítíte.
• Všimněte si, kde emoci cítíte v těle. Tělo často ví dřív než mysl.
• Zeptejte se, co vám emoce chce říct.
• Nehodnoťte to, co cítíte. Emoce nejsou dobré nebo špatné, jsou to jen informace.

Tento proces se dá natrénovat. Čím častěji se u sebe zastavíte, tím rychleji ho budete zvládat i v náročnějších chvílích.

Jak zvládat emoce v náročných chvílích

Rozumět emocím je jedna věc. Zvládat je ve chvíli, kdy jsou nejsilnější, je věc druhá. Pomáhá několik ověřených postupů, jak může práce s emocemi vypadat.

• Než zareagujete, zkuste se nadechnout a počkat několik vteřin.
• Pojmenujte emoci nahlas nebo v duchu. „Cítím vztek“ už samo o sobě zmírní jeho intenzitu.
• Pokud emoce souvisí s druhým člověkem, mluvte o sobě, ne o tom, co udělal on. „Cítím se přehlížený“ má jiný účinek než „ty mě nikdy neposloucháš“.
• Emoce chtějí ven: po emoci, po konfliktu je potřeba je dostat z těla a z hlavy ven. Zkuste následující: vyběhat, vykřičet, vyboxovat, vytřást, vybrečet, vypsat, zanadávat si apod.

Emoční inteligence v každodenním životě

Rozvíjet emoční inteligenci má smysl nejen kvůli sobě, promítá se do všech oblastí života. Ve vztahu pomáhá komunikovat vlastní potřeby, místo aby se hromadily až do výbuchu. V rodičovství pomáhá zůstat klidnější a učit děti, že všechny emoce jsou v pořádku. V práci pomáhá zvládat tlak i zpětnou vazbu bez zbytečného vyčerpání. Lidé s rozvinutou emoční inteligencí nejsou bez problémů, mají ale větší schopnost s nimi zacházet, aniž by je problémy úplně pohltily.

Krátký příběh z praxe

Klientka, které budeme říkat Tereza, přišla na koučink s tím, že ji přepadal vztek, kterému sama nerozuměla. Ukázalo se, že se ho už od dětství naučila potlačovat, protože doma platilo, že se nezlobíme, nevztekáme. Vztek ale nezmizel, jen se hromadil a vyplouval na povrch v situacích, které s ním vlastně nesouvisely.

V koučinku se učila vztek nejdřív rozpoznat a pojmenovat, teprve pak ho vyjádřit tak, aby nemusela na druhého vždy vybouchnout. Naučila se ho vnímat jako signál, ne jako nepřítele.

Kdy vyhledat podporu

Práci s emocemi je možné se do velké míry naučit sami. Vhodné je vyhledat odbornou podporu, pokud se stejné intenzivní reakce opakují a nedaří se vám najít jejich příčinu, nebo pokud potlačování emocí začíná ovlivňovat vaše vztahy, spánek nebo zdraví. Koučink v takových chvílích pomůže najít souvislosti, které samotné zvenčí často nevidíme. 

Na chvíli se zastavte…

Jakou emoci u sebe v poslední době nejčastěji potlačujete?

Co by se stalo, kdybyste si ji dovolili plně prožít?

Emoce nejsou naši nepřátelé. Jsou to poslové, kteří nám něco chtějí říct. A čím dřív se je naučíme poslouchat, tím méně na nás musí křičet.

Podobné články na Life Academy

Pokud vás téma zaujalo, přečtěte si i:

• Úzkost: příznaky, projevy a jak ji poznat
• Fyzické příznaky stresu: Jak tělo reaguje na dlouhodobý stres
• Osobní růst a motivace: Jak na sobě pracovat a dosáhnout změny
• Jak zvládat vztahy v práci