Všichni touží po pohodě. Přejí si, aby byl domov a vztahy v něm, oázou klidu, kde se zregenerují a načerpají nové síly.

Často je tomu bohužel naopak. Atmosféra v domácnostech bývá velmi napjatá. Každý má nějaká nevyřčená očekávání, touhy, přání a potřeby, které neumí sdílet.  Domov se pak stává místem napětí, neklidu, bojů a obhajob svých práv.

Sestavila jsem desatero pohody s dětmi, aby váš domov byl příjemným přístavem, do kterého se budou všichni nejen těšit, ale ve kterém budou i rádi s ostatními sdílet svůj život.

1. Respektujte svoje děti.  Ať je jim 3, 10, 15 nebo 28 let, potřebují váš respekt. Budete-li je respektovat, budou respektovat vás.  Je to jednoduché a prosté. Velký omyl, v nastavení řady dospělých je, že mladší není třeba respektovat.

Často slýchám: „Děti mají přeci méně zkušeností, tak jak je mám respektovat?“ Opak je však často pravdou. Nová generace roste pro novou dobu a je pro ni lépe vybavena. Osobnostně zralí dospělí tento princip následují a to jim umožňuje jejich nekonečný osobní růst.

2. Nastavte dětem mantinely a nechte je svobodně dýchat.  Mantinely  specifikují hranice jejich prostoru, času, místa. Jak si ho uspořádají a budou si vněm hrát, nechte již na nich. Tím nejlépe rozvíjíte jejich schopnosti, samostatnost, kreativitu, talent a smysl pro zodpovědnost.

3. Pozorujte svoje děti a hodně se od nich naučíte. Děti jsou krásné čisté duše a nemají svůj emoční svět zatížený nabalenými strachy, starostmi, obavami, nejistotami, jako dospělí. Právě proto přicházejí se skvělými nápady. Poslechněte si jejich názor. Pozorujte jejich svět a jejich chování. Jak řeší různé situace.  Věřte, že vás budou hodně inspirovat.

4. Nepodceňujte jejich dětské starosti. Každý má svoje vlastní starosti, ať mu jsou 3, 9, 20 nebo 50 let. Kde je dané, jaké starosti jsou podstatnější, větší, důležitější?  Nejde-li postavit komín z kostek může to být stejně prožívaný problém, jako když otec píchne kolo nebo babičce na chatě sežerou slimáci hlávkový salát! Nikde není daný žebříček problémů a jejich důležitosti. Tím, že problémy nebudete zlehčovat, projevíte potřebný respekt, zájem, pozornost. Tím si budujete vzájemně to nejcennější = konto důvěry a lásky.

5. Dívejte se na svoje děti a uvidíte svoje zrcadlo. Kázat vodu a pít víno umí každý. Až se budete zlobit, jak si vaše dítě neumí uklidit svůj nepořádek nebo se vzteká? Podívejte se nejdřív na sebe. Dáváte vždy svoje věci  neprodleně na své místo? Chováte se ke svým blízkým vždy láskyplně? Děti se od vás nejvíc učí pozorováním, odkoukáváním.  Jsou to vaše kopie. Pokud se vám na nich něco nelíbí, tak věřte, že jablko nepadá daleko od stromu. Svůj nedostatek mají od vás. Vznikl jim doma mezi svými blízkými. S nápravou tudíž začněte nejdřív u sebe a u vašeho potomka přijde záhy rychle sama.

6. Dobíjejte dětem emoční baterky. Pokud je studánka citu prázdná, děti jsou plačtivé, nešťastné, cítí nedostatek lásky a přijetí. To jsou nejbolestnější emoce, které může člověk pocítit. Takové prožitky jsou zárodkem pro nízké sebevědomí. V dalším životě to přináší řadu problémů ve vztazích. Denně se přitulte tak dlouho, dokud vás bude chtít tisknout. Pokud šťastně a vesele pobíhá, má nádrž lásky naplněnou. Jeho Kvalitní emoční, dlouhodobé nasycení vzniká společným sdílením, povídáním, mazlením.  Zájem prostřednictvím dárků je jen krátkodobá závlaha, která rychle vyprchá.

7. Pozitivně je podporujte a motivujte. Podívejte se na jejich obrázky a výtvory. Jděte se podívat na jejich stavbu v pokojíčku. Diskutujte o postupu a funkci jejich projektu. Mají geniální nápady a zlepšováky, o kterých ani netušíte. Vývoj jde tak rychle dopředu, že vám jejich aktuální nápad může připadat jako nesmysl a časem ho jiný, podporovaný blízkými ve své kreativitě, prohlásí za revoluční novinku. Děti potřebují cítit podporu a oporu. To jim dává vnitřní jistotu v sebe sama. Buduje se jim sebehodnota. V opačném případě z nich vyrostou nejistí, nerozhodní dospělí, kteří si nevěří a neumějí se v životě uplatnit.

8. Slaďte se s partnerem v zásadních principech výchovy. Nebudete-li s partnerem jednotní, vznikne doma chaos. Děti potřebují hranice nejen pro to, aby znaly oblast působení pro pohyb, ale i hranice svého chování. Pokud nebudou pevné a jasné a budou se měnit podle jednoho z rodičů, jeho nálady a aktuálního psychického rozpoložení, děti se budou cítit zmateně a nejistě. Pokusí se přebíhat od jednoho rodiče ke druhému a snažit se získat pro sebe to nejlepší svolení. Vzniknou zákonitě spory mezi rodiči a celkově ve vztazích doma.