Vliv domácího násilí je na děti silně destruktivní. Nemusí být přímými svědky této situace. Nemusí být v téže místnosti, ale přesto silně vnímají. Tak si třeba klientka Zita nasála hádky rodičů hluboko do podvědomí. Slyšela tupé rány, hlomoz padajících věcí i pláč své matky. Přitom spala v podkroví domu a hádka probíhala v přízemí. Týdny se pak domem táhl emoční smrad plný bolesti, trápení a slz. Zitino trauma bylo o to větší, když jí matka řekla, že je to její vina. Hádka vznikla jen kvůli ní a jejímu chování. Matčiny podlitiny jí i v dospělosti naháněly husí kůži.

Zita okopírovala muže s násilnickými sklony do svého života: jiného si nezasloužím, jsem zlá holka. Dobrovolně se trestala, aniž by věděla, proč to dělá. Podvědomě ji přitahovali muži, kteří nešli pro ránu a křik daleko.

Takový příběh se udál i Vojtovi. Ze svého pokojíčku slýchával hádky, byl svědkem toho, jak matka na návštěvě ponižovala jeho otce. Přirovnávala ho k budižkničemovi, hlupákovi. A také viděl, jak otce párkrát zpohlavkovala. I to byl důvod, proč Vojta přišel na koučink. Byl sám, nemohl si najít ženu. On vlastně nechtěl, bál se slabšího pohlaví. Se zkušenostmi z domova se stal terčem posměchu spolužaček, učitelky si na něj zasedly a drtily jej a jeho první láska, spolužačka ze školy, jej šikanovala. Neměl sílu ji opustit. Celou střední si nechal dělat naschvály, ponižovat od ní a trpěl. Bál se, že rozchodem by vyvolal peklo ve svém životě, a přitom již tenkrát se smažil v kotli ďáblice. V práci vždy připadl pod despotickou šéfovou. Prostě krysí kolečko.

V situaci týraných partnerů se nachází tisíce žen i mužů. Není to vaše ostuda ani žádné stigma, že máte doma násilníka či xantipu. Za sílou, řevem a kopanci se skrývají malí uplakaní chlapečci a malé, silně zraněné holčičky. Svým chováním se snaží udržet si vztah, mít kontrolu nad vztahem, bojí se opuštění, samoty a nelásky. Všemi možnými prostředky se vás snaží přivázat k sobě. Na druhou stranu ukazují vaše nastavení. To, co je třeba v sobě opravit. Většinou je to:

• nízké sebevědomí a neláska – copak by se člověk, který se má rád, nechal dobrovolně týrat?,
• trestání se – jako Zitin případ máme pocit, že si nezasloužíme nic jiného než křik a hádky,
• závislost na lásce – pro vztah jsme ochotni zatnout zuby a vydržet vše, hlavně nebýt sami.

Pro nás rodiče je důležité štěstí našich dětí. Chceme, aby jejich život byl spokojenější a šťastnější než ten náš. Platíme jim kroužky, požadujeme výborné výsledky ve škole, posíláme na jazykové pobyty, ale zároveň do nich zaséváme opačné informace, jak má jejich život vypadat. Žijeme s tyrany, alkoholiky nebo nezralými partnery. Nadáváme na svůj život, závidíme druhým. Přežíváme a myslíme si, že naše děti budou mít lepší život. Možná ano, ale síla podvědomí je tak mocná, že při výběru partnera nám pošle kopii otce nebo matky.

I já jako matka jsem hledala cestu, jak mít spokojené děti. A našla jsem ji. Díky koučinku jsem našla sama sebe, přestala jsem se trestat a ponižovat za rozbroje rodičů.

                        Šťastná budoucnost dětí = šťastná přítomnost rodičů.

Dejte dětem i sobě šanci k lepšímu životu. Jsme připraveni vám pomoci.