Proč žárlíme? Protože se bojíme

Žárlivost nás rozežírá – kořeny jsou v dětství

Žárlivost je emoce, která člověka úplně rozežírá. Ničí vztahy. Brzdí potenciál. Blokuje rozvoj. Dokonce je často příčinou rozvratů přátelství, rozchodů i rozvodů. Jde o emoci, která se nám v životě vrací. Zrcadlí situace, které jsme zažívali v dětství. Bolesti a strachy z chování našich blízkých. Přístup rodičů má na vznik žárlivosti zásadní vliv.

Pomozme svým dětem. Vyvarujme je vzniku této ničivé emoce. Dejte jim pravý pocit jedinečnosti, lásky a hodnoty. Každý jsme originální, jedinečná a hodnotná bytost. Každý člověk má silné i slabé stránky. I naše děti. Podporujme jejich schopnosti. Neschopnost není nedostatek. Je to informace, že schopnost je v něčem jiném.

Proč žárlíme? Žárlíme, protože se bojíme

Žárlivost je strach. Cítíme se ohroženi. Bojíme se, že nás druhý přestane mít rád. Že se objeví někdo lepší. Že nás může jiný nahradit. Jde o bolavou emoci, která se nám zapsala do hlavy v dětství z různých situací. Prožívali jsme v nich pocity méněcennosti a nedostatečnosti. Z jakých situací se nám emoce žárlivosti mohly zapsat do naší hlavy?

Druhý mi může vzít lásku

Narodil se nám sourozenec. Rodiče mu poskytovali větší pozornost. Doposud jsme byli pro rodiče na prvním místě, a najednou přišel z ničeho nic někdo další a vzal nám jejich lásku. Nemají na nás tolik času. Věnují se více jemu. Mazlí se s ním. Pořád ho chovají. Jakmile zafňuká, hned k němu běží. Když zafňukám já, okřiknou mě. Nemají mě rádi. Druhý přišel a vzal mi jejich lásku.

Druhý může být důležitější než já

Rodiče si s námi moc nepovídali. Neměli na nás čas. Pořád chodili do práce, vařili, uklízeli a měli nějaké své povinnosti, při kterých se tvářili ustaraně. Jednou za čas k nám přišla návštěva. Rodiče se snažili s přípravou a pak si společně sedli, povídali si a smáli se. Když jsme se k nim chtěli přidat, abychom alespoň trochu nasáli jejich pohodu, tak nás odháněli: „Běž si hrát do pokojíčku. Neotravuj. Nech nás v klidu o samotě. Tady si povídají jenom dospělí.“

Druhý může být lepší než já

Rodiče nás porovnávali. Snažili se nám dávat za příklad ty lepší. Opěvovali úspěch našeho sourozence: „Podívej se, jak je brácha šikovný. Krásně šlape na kole. Snaž se taky. Ty jsi nemehlo.“ Vyzdvihovali našeho zdatnějšího sourozence. Chlubili se s ním. Dávali nám najevo, že jsme nedostateční. Dokonce na obtíž. Nemehla. Nebo nás porovnávali s našimi vrstevníky. „Podívej se na Janičku, ta má hezkou sukýnku. Proč si taky nevezmeš někdy sukýnku a běháš pořád v teplácích?.“

Druhý může mít někoho jiného raději než mě

Rodiče si oblíbili některého sourozence víc. Třeba protože byl větší sportovec. Měli k němu blíž, protože je pojily společné zájmy a aktivity. Cítili jsme se odstrčení. Nemilovaní. Nepotřební a nedostateční. Sourozenec nám vzal pozornost. Byl pro rodiče lepší než já.

Pomozme svým dětem. Vyvarujme je vzniku této ničivé emoce. Dejte jim pravý pocit jedinečnosti, lásky a hodnoty. Každý jsme originální, jedinečná a hodnotná bytost. Lásky a místa je na světě pro každého dostatek.

Více na přednáškách: (Ne)gramotný rodič – Jak neselhat jako rodič

Přednášky Čechy zde >>

Přednášky Slovensko zde >>

Lucie Königová
Lucie Königová
Autorka tohoto článku. Zde na mém profilu najdete více informací.
Komentáře
  • Nejnovější příspěvky na mém webu
  • Rubriky
  • SEMINÁŘE 2020

    Podívejte se na mé semináře, které v tomto roce pořádám

    kniha
  • Odebírejte novinky
  • TÝM KOUČŮ

    koucove