
Na koučinkovém křesle velmi často pracuji s tématem mezigeneračních vztahů. Nejčastěji se objevuje vztah dcera–matka a s ním spojené odcizení rodičů a dětí. Právě tady se ukazuje, jak hluboce nás mezigenerační vztahy v rodině ovlivňují i dlouho poté, co jsme dospěli.
Mnoho klientek spojuje podobný příběh. Byly to „hodné holčičky“, které se snažily zavděčit mamince a/nebo tatínkovi, aby je měli rádi. Ať dělaly cokoliv, nikdy to nebylo dost. Neustále přemýšlely, co by ještě mohly udělat, aby si jich maminka všimla, aby je pochválila, aby je přijala takové, jaké jsou. Často také čekaly na uznání tatínka, na potvrzení, že jsou dost dobré, že jsou jeho princeznou.
Tato dlouhodobá snaha je postupně odpojila od sebe samých. Dělaly někdy i „psí kusy“, jen aby získaly lásku, pozornost nebo ocenění. Jenže lásky ani uznání se nedočkaly.
V dospělosti pak často dochází k částečnému nebo úplnému odpojení od rodičů. Komunikace bolí, setkání jsou vyčerpávající a znovu a znovu potvrzují pocit nedostatečnosti – že si lásku vlastně „nezaslouží“. Některé ženy přiznávají i silné pocity vzteku. Přesto v nich zůstává hluboce zakořeněný pocit povinnosti: postarat se, pomáhat, být k dispozici.
Na koučink je často přivede chvíle, kdy se cítí špatně samy před sebou. Říkají si, že jsou nevděčné, že by přece „měly“… a právě tady začíná prostor pro změnu.
Připomíná vám to něco z vašeho vlastního příběhu?
Nejste v tom sami. Existuje cesta, jak si ulevit a začít se cítit dobře.
Zkušenosti z dětství se přirozeně promítají do dospělých vztahů. Nejčastěji se objevují:
Když jsme byli malí, naše potřeby se přizpůsobovaly tomu, co bylo doma možné. Dospělost ale přináší odstup a schopnost podívat se na rodinné vzorce realisticky. Najednou vidíme, co nebylo zdravé, co zraňovalo a co si neseme dodnes. Často k tomuto uvědomění dochází při tzv. změně parametru, např. když se staneme partnery nebo rodiči.
Možná už máte vlastní děti a přemýšlíte, jak nebýt jako vaši rodiče. Nebo jak být dobrý rodič. Už samotná tato otázka ukazuje, že vám na vztazích záleží a že chcete věci dělat jinak.
Když pochopíte své vlastní vzorce, máte možnost je změnit – a někdy dokonce úplně přerušit.
Možná se ve vašem životě objevuje:
A právě tady začíná prostor pro uzdravení a růst.
Prvním krokem je porozumět sobě a svým emocím. Zkuste si odpovědět:
Přijetí neznamená souhlas. Znamená uznání reality.
Tip: Můžete napsat dopis mámě, tátovi nebo sobě. Dopis si ponechte nebo ho symbolicky roztrhejte.
Možná se ptáte, jak odpustit rodičům, když byla bolest hluboká. Odpustit neznamená omluvit jejich chování ani zapomenout. Znamená to uvolnit se od minulosti, aby vás nedefinovala dál.
Odpouštění je proces. Někdy pomůže rozhovor, jindy změna očekávání a někdy vnitřní rozhodnutí. Ne vždy je potřeba, aby se potkali dva lidé – často stačí, když se změna odehraje uvnitř vás.
Rádi vám s tím v Life Academy pomůžeme. Vyberte si svého životního kouče.
Možná už delší dobu cítíte, že chcete změnu, ale sami si nevíte rady. Silným momentem bývá uvědomění, že váš rodinný příběh nemusí pokračovat stejným způsobem.
Můžeme vám pomoci:
Vyzkoušejte úvodní konzultaci zdarma nebo si vyberte svého kouče.
Problémy v rodině nejsou známkou slabosti. Jsou pozvánkou k odvaze a růstu. Můžete si vybrat, jaké mezigenerační vztahy v rodině chcete vytvářet dál a jaký osobní příběh budete psát vy sami.
Možná vás bude zajímat:
Autor: Ing. Dagmar Vopálková
Certifikovaný kouč a průvodce na cestě osobního růstu