Každý rodič chce pro své děti to nejlepší. Tak se snaží, co mu síly stačí, aby byly děti spokojené a nestrádaly. Bojí se o ně a plno svých strachů pak projevuje negramotným rodičovským přístupem. Víte však, že ta naše rodičovská péče a celé to snažení může být pro naše děti naopak komplikací v jejich životě?

1. Pomáháme
Tou nesprávnou pomocí svým dětem škodíme.

Stále jsme nablízku. Jakmile si naše děťátko neví rady s oblékáním, se zavazováním tkaničky, s domácím úkolem, nebo dokonce s maturitními otázkami, hned jdeme pomáhat. Řeknete si: „No ale na tom přece nic není, to je snad přirozené, že když vidím své dítě, jak se s něčím trápí, tak mu jdu hned pomoci.“ Ano, zní to logicky, téměř svatě. Ale všeho s mírou. Následky „pomáhajících“ rodičů bývají často fatální.

Z koučinkového křesla znám velmi smutné příběhy nyní již dospělých „dětí“ snaživých a pečujících rodičů, kteří chtěli pro své děti také to nejlepší. Jejich nesprávným přístupem z nich však vyrostli nesamostatní, závislí jedinci, kteří si v životě nevěří. Stále podvědomě očekávají, že jim někdo přijde na pomoc. Tak čekají, přešlapují na místě, neumí udělat rozhodnutí a jsou frustrovaní, nebo dokonce v depresi, protože sami sobě nevěří. Tudíž nesprávná pomoc je, když děláme úkoly za naše děti. Dotahujeme jejich nezvládnuté věci, úkoly, povinnosti a nepodporujeme je v samostatnosti a v zodpovědnosti. A to se týká již těch nejmenších. Více se dozvíte na mém semináři Gramotný rodič.

Jednoduchá pomůcka: Pomáhám až ve chvíli, kdy si mé dítě řekne o pomoc. Nechám své dítě, aby si nejdřív samo vyzkoušelo – třeba 5 minut – zavázat tkaničku. Podpořím a povzbudím, že zvládne samo třeba obléknout ponožky. Jdu příkladem, protože když ukážu, že zvládnu, bude se snažit zvládnout také – nazout boty. Pomáhám, až když jde skutečně o život. Nechávám své děti primárně projít osobní zkušeností, a získat tak vnitřní sebejistotu.

2. Radíme
Nevyžádaná rada je k ničemu.

Rodiče si často myslí, že vše vědí lépe. Svou radou chtějí své děti „varovat“. Chtějí jim včas poradit, aby je ochránili. Vzpomeňte si sami, když vám vaši rodiče radili. Bylo vám to příjemné? Byly jejich rady k užitku? Většinou ne. A víte proč? Protože jste na jejich radu nebyli připraveni. Ani jste ji třeba vůbec neslyšeli a nerozuměli jí. Často potřebujeme projít vlastní zkušeností, abychom se v životě rozvíjeli. Jenomže jak mohu své dítě varovat před něčím, čemu nerozumí? „Jez, ať nemáš hlad. Musíš jíst, jinak budeš hladový…“ Tyto věty slyšel jeden muž až do svých 15 let a vůbec nechápal, co mu maminka říká. Protože za ním stále běhala s rohlíkem a šunkou. Až když vyrazil v 15 letech na vandr, tak ucítil, co je to vlastně mít hlad.

Doporučení: Pokud nejde našemu dítěti o život, radu nedávám. Radu dávám až na vyžádání. Šetřím vlastní energii, protože neptá-li se mě mé dítě na radu, tak ji ani nechce slyšet. A když nechce slyšet moji radu, tak ani není připraveno ji poslouchat. Tak proč zbytečně plýtvat energií? To si jděte raději uvařit dobrou kávu nebo se jděte projít se svým čtyřnohým mazlíčkem, protože to pro vás bude mít větší efekt.

3. Staráme se a kontrolujeme
Starat se o úkoly, které patří dětem, je nikdy nenaučí se o jejich úkoly samostatně postarat.

Máme strach, aby se něco našim dětem nestalo. Staráme se o to, aby neměly hlad, aby jim nebyla zima. Aby měly všechny své pomůcky do školy. Tak je kontrolujeme a připomínáme, až si děti zvyknou, že se starat nemusejí. Vždyť se postará maminka nebo tatínek. Tak často někde něco zapomínají, nechávají a neřeší, protože za ně přece vždycky dořeší rodič. Tak proč se snažit? „Prosím tě, zase nemáš všechno do školy. Ještě že jsem na to dohlédla. Nebýt mě, tak máš poznámku. Vidíš, ještě že jsem si tu tvoji tašku na trénink zkontrolovala, jinak by jsi běhal v ponožkách…“ Tento rodičovský přístup je absolutně negramotný.

Můžete se při čtení těchto řádků vnitřně bouřit a nesouhlasit se mnou. Určitě vám vaše postoje neberu, klidně si je nechte a jeďte si v těchto kolejích dál. Je to na vás. Chci vás jen upozornit, že pokud svůj přístup včas nezměníte, vyrostou z vašich dětí neschopní, nesamostatní a často nepoužitelní jedinci, kteří budou stále závislí na tom, kdo se o ně postará. Kdo jim pohlídá věci, aby měli vše v pořádku. Tudíž budou spoléhat na partnera, zaměstnavatele, stát a ostatní kolem sebe a budou společnosti spíš přítěží.

Doporučení: Začít jako dospělí musíme nejdřív u sebe. Když budete mít své věci v pořádku, uklizeno ve svém životě, v sobě, tak se nemusíte bát o své děti. Děti se o sebe dobře postarají, když to uvidí u svého rodiče. Nechte děti projít následkem. Pokud nejde o život a případně bude mít jenom hlad, protože si nevezme svačinu, tak získá cennou zkušenost a na svoji svačinu si již bude myslet. Pokud si zapomene boty na trénink, tak si domluvte, že si ponožky bude prát v ruce a věřte mi, že takový trénink v ponožkách je tak nepříjemná zkušenost, že si na ty své boty do tělocvičny příště určitě vzpomene.

Ustaraný, přepečlivý a ustrašený rodič je postrachem pro své děti. Přijďte na sobě zapracovat, protože věřte, že jako rodiče jsme někdy zbytečně unavení z celé té péče, starání se, kontrolování a servisem, a přitom je to celé na škodu všem. Víte, že to jde vše i jinak? A mnohem efektivněji? Ráda se s vámi podělím o své 20leté osobní i profesní zkušenosti. Těším se na vás osobně na semináři: Gramotný rodič >>.