Jaké jsou bloky dělat to, co nás baví, jako profesi

Vnitřně nás naplní to, co nám dává smysl. Co nám jde lehce. Co nás baví. Činnost, ze které máme vnitřní radost. Emočně se z ní přímo sytíme. Ztrácíme při ní pojem o čase.

Ovšem přesně takovou činnost, jako profesi v sobě máme často zablokovanou. Hlava nás pouští se jí věnovat jedině ve volném čase. Maximálně jako koníčku.

Profesní smysl je v tom, dělat činnost, co nás baví a jde nám lehce a zároveň je užitečná pro ostatní. 

Co nám šlo od malička lehce, však brali jako automatické. Rodiče, škola i učitelé. Nedávali tomu tudíž velkou pozornost. Šel nám dobře sport a matika, tak nad tím mávli rukou: „No jo, to ti jde levou zadní… Ale co takhle čeština, jsem zvědavý, jak dopadne tvůj diktát.“ Zaměřovali pozornost na to, co nám nešlo. Takovou činnost výrazně kontrolovali a nutili se zlepšovat. Mít jedničky. Vydřené dobré výsledky z náročných předmětů měly mnohem vyšší hodnotu než z předmětů, které nám šly lehce. Tudíž si naše hlava zapsala, že hodnotné jsou výsledky z náročných aktivit. Že co mi jde lehce, tak nemá takovou hodnotu. Jednička z těžké češtiny byla pro okolí hodnotnější než z tělocviku nebo matiky.

Zapsaly se nám tak vnitřní vzorce, které nás přímo zablokovaly:

Co mi jde lehce, je normální.

Co mi jde lehce, nikdo neocení.

Co mi jde, druhého moc nezajímá.

Co mi jde lehce, nemá žádnou hodnotu – tudíž mi za to nikdo nezaplatí.

Co mi jde lehce, umí každý – to není nic extra.

Co mě baví dělat, mě neuživí.

Hodnotu má vydřená práce.

Druhý ocení jen to, co mi jde těžce.

Vnitřní bloky nás nepouštějí dělat, co nás baví, protože to není hodnotné, a tudíž nám za to nikdo nezaplatí. Zůstáváme tak v profesích, které nás moc nebaví, jsou pro nás vyčerpávající, protože za takovou „dřinu“ si zasloužíme výplatu na účtě. Změna je nutná. Jinak se řítíte do syndromu vyhoření.

Svěřte se do rukou Business kouče z Life Academy a změňte svůj život jednou provždy.