Snažíte se a nikam to nevede?

Má bývalá kolegyně říkala této pozici „být pořád na ocase“. To sousloví „být na ocase“ = stále pozadu, pokulhávat, být poslední, ten nejhorší článek týmu. Mnohé z mých klientek řeší něco obdobného. A to nejen ženy v letech, které zápasí s tím, co mladé absolventky škol zvládají levou zadní. Jsou to ženy od dvaceti do sta.

Nejlépe se Dana cítila ve své první práci. Nastoupila do kanceláře plné dam v letech, které při slově „myš“ vyskakovaly zděšeně na židle, aniž by si uvědomily, že je součástí počítačů. Prostě byla mezi nimi jak jednooký král mezi slepými. Dokázala zázraky a nemožné do vteřiny – i když ten pekelný stroj přestal psát jen velká písmena.

Změna parametru jí změnila i pracovní život. Jako pětatřicátnice nastoupila do firmy, kde byly ty mladší a dravější než ona. Zhroutil se jí svět té nejlepší, nejšikovnější. Práci sice zvládala, ale neustále byla poslední.

Měsíc co měsíc byla vyhlášená jako nejhorší pracovník roku. Povýšení se nedočkala. Odměny dostávala jen symbolické.

Čím víc se snažila, tím víc propadala do bažin neúspěchu. Zatímco ti ostatní (ti mladší) zažívali strmou kariéru, jí byla určena škatulka outsidera. Byla dobrá jen na vaření kávy pro dravé, mladší.

PROČ TOMU TAK BYLO:

Daniny neúspěchy pramenily v dětství. Nejenže často slýchávala věty typu:

  • Nic z tebe nebude.
  • Nevyděláš si ani na slanou vodu.
  • Nic neuděláš pořádně.
  • Jsi neschopná.

Ale zápasila i se svou mladší sestrou. Byl to těžký konkurenční boj. Dana, ač se snažila sebevíc, div nedělala brikule a zázraky, vždy dostala černý puntík v podobě pohanění od autorit. A to i když vykonala dobrou práci, donesla jedničku, umyla nádobí. Čím víc se snažila být dobrá, lepší, tím více ji shazovali.

Jen se podívej, jak je Hana (sestra) šikovná.
Hanička je lepší (šikovnější) než ty.
Hanička bude nejlepší pořád.
Mytí nádobí je pro takové nemehla, jako jsi ty, stejně u něj skončíš.
Hanička bude paní inženýrka, ty budeš ráda za učňák.

Na druhé straně, oproti rodičům byla Dana zahrnována chválou od babičky. A to i za maličkost. Navlékla jehlu. Našla jí brýle. Pomohla s nákupem. Pak slýchávala: Danuško, ty jsi šikovná.

Proto si Dana libovala v kolektivu starších žen, byla jim oporou, cítila se u nich jako u milované babičky. Věděla, že od starších se dočká pochvaly. Vynikne mezi nimi.

Zato v nové práci zažívala zas a znova konkurenčí boj. Jako v dětství. Před koučinkem si nedovedla přiznat, že oproti mladé kolegyni měla:

  • větší praxi,
  • setkala se s více účetními případy než ona,
  • měla větší přehled,
  • byla samostatná,
  • umí číst v zákonech i mezi řádky.

Dnes si je vědoma svých profesních vlastností. Díky práci na sobě si přepsala vzorce v podvědomí. Nyní má vlastní účetní kancelář, kde má i mladší kolegyně. Už to nejsou konkurentky, ale kolegyně, se kterými se vzájemně doplňují a sdílí. I vy můžete změnit svůj profesní život. Být úspěšné ženy. Rádi vám pomůžeme jako Daně.

Zdeňka Rumlová
Zdeňka Rumlová
Certifikovaná koučka u Lucie Königové. "Naučte se mít rádi sami sebe." Více informací o autorce zde.

Kniha
(Ne)Gramotný rodič

Jak uspět jako rodič. 

Děti jen zrcadlí své rodiče. Začít je potřeba u sebe.

Začít u sebe
Komentáře
  • Nejnovější příspěvky na mém webu
  • Rubriky
  • KNIHA (NE)GRAMOTNÝ RODIČ

    Jak neselhat jako rodič

    kniha
  • Odebírejte novinky
  • TÝM KOUČŮ

    kniha