Daniela Janatová

Přestaňte se bát života a najděte odvahu žít svůj šťastný život. Už nemusíte na

nic čekat. Je čas rozhodnout se, nebudete na to sami, ráda vás podpořím a provedu.

Ke koučinku mě přivedla kamarádka, která přišla s myšlenkou, že chce vychovávat svoje děti jinak, než jak byla vychovávaná ona. A tenkrát jsem se začala ptát sama sebe, jak jinak a co to vlastně znamená žít podle sebe? Co to je vlastně pocit? Jak často se cítím dobře a jak často se cítím špatně. Co a kdo mi vytváří tyto pocity? Postupně jsem si začala uvědomovat, jak moc jsem odpojená od sebe a žiju životy těch druhých, a ne ten svůj. Jako malá jsem se naučila být druhému pokaždé k dispozici.

Nikomu neříct NE. NE = odmlouvat. Odmlouvat = zlobit. Zlobit = trest. Trest = bolest. Bolest fyzická a psychická zůstala. Říct NE ve mně vyvolávalo pocity, že nejsem dost HODNÁ a druzí mě nebudou mít rádi. Pocit „nejsem dost hodná“ ve mně vyvolala i kritika, pomluva a nedocenění. Necítila jsem se v tom dobře. Měla jsem velké výbuchy vzteku, které jsem nedokázala ovládnout. Postupně mě to přivedlo až ke koučinku a rozhodla jsem se na sobě intenzivně s koučem pracovat.

Moje původní rodina je zaměřená na materiálno a tvrdou práci. Čím více pracuješ, tím máš větší hodnotu; budeme tě mít rádi, jenom když pro nás něco uděláš. A v tom mi nebylo vůbec dobře. Táta byl velká autorita. Já měla roli poslušné holčičky, kterou často opravoval a nic nebylo správně. Pochvala přišla jenom občas. Lásku nám vyjadřoval finančním zabezpečením a budováním rodinné firmy. Pohlazení, pusa, objetí – to si ani nepamatuju. V sobě jsem cítila velkou lítost, formu vzteku, nedocenění a zašlapávání. I když jsem se vymezila, stejně se potom dostavil pocit, že to bylo špatně a tohle si nemohu dovolit.

A autorita mě provázela dál i v jiné formě. Šéfové a partneři byli autority. Tady jsem jela zase na výkon, čím víc zvládnu, tím budu lepší. A pochvala mi doplnila hodnotu. Byla jsem tak nastavená z původní rodiny. Mamka to se mnou myslela vždycky dobře, laskavá autorita, která mi laskavě podsunula to svoje. A já s nízkým sebevědomím, abych nezklamala a byla hodná holčička, přijala. Ani v tom jsem se necítila dobře. Pár vzorců, které jsem za pomoci kouče musela zpracovat:

• Autorita diktuje.
• Autorita je víc.
• Autorita ví všechno líp.
• Práce má přednost před rodinou.
• Láska = práce.

V partnerských vztazích jsem nevědomky většinou z role partnerky přepnula do role matky a partnera, což znamenalo: „Dělej to tak, jak já chci, jinak bude zle!“ Tento vzorec jsem převzala od svého táty a nemohla jsem jednat jinak. Nebylo mi v tom dobře a přemýšlela jsem, proč to dělám. Proč potřebuji druhé shazovat. Dnes už vidím souvislosti, které jsem tenkrát neviděla.

Nevěděla jsem, co to je, mít se ráda, pečovat o sebe, mít svůj vlastní čas na sebe a spolupracovat se sebou. Až díky koučinku jsem zjistila, jak moc je důležité poznat sama sebe. Sama sobě věřit, vědět, co od sebe mohu očekávat. Kdo jsem a kdo ne. Na co mám a na co ne.

Pečovala jsem o své mladší sestry, kdy mi rodiče nevědomky předali svoje povinnosti. Podnikali a pořád byli v práci. Vytvořili ve mně domněnku, že děti jsou velká starost a že je lepší je nemít.

Když jsem začala podnikat, musela jsem si spoustu situací zvědomit a otočit, abych se nedostala do modelu svých rodičů, kteří dali podnikání na první místo. Na radosti a kvalitní život nebyl čas.

Díky koučinku, dopochopení a přepisování vzorců jsem začala vidět světlo na konci tunelu a začala chápat souvislosti.

S pomocí kouče jsem vystoupila z nefunkčního vztahu a svého expartnera začala milovat jako člověka. Dospěla jsem k tomu postupnou prací na sobě a s respektem k sobě.

S láskou a respektem jsem přijala rodiče takové, jací jsou.

Pochopila jsem, jak je důležité gramotně komunikovat a rozvíjet vztahy. Pochopila jsem, že oprátky na krk i to krásné si tvoříme sami. A je jenom na nás, pro co se rozhodneme.

A s tím vám mohu pomoci, cesta je možná.

S láskou

Daniela